Chtěl bych žít u babičky a dědy, jak to mám zařídit?

Chtěl bych žít u babičky a dědy

Ahoj Mourrisone, dlouho jsem o tom přemýšlel, ale už jsem se rozhodl. Strašně moc bych chtěl žít u babičky a dědy. Naši jsou stejně pořád v práci a já si s dědou hrozně moc rozumím. On mě poslouchá, pořád se mi ptá, jak se mám a jestli mě něco netrápí a tak. Poradíš mi, prosím, jak to udělat, abych s nima mohl bydlet? Díky, Šimon (12 let)

Odpověď

Ahoj Šimone, děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Abych ti pravdu řekl, tak je to docela dost zapeklitá situace. A to hlavně ze dvou důvodů. První je zdravotní stav babičky a dědečka. Nepíšeš, jak jsou staří a jestli ještě chodí do práce. Oni sami totiž musí rozumně zvážit, jestli by výchovu a starání se o tebe ještě zvládli.

No a druhý důvod – jak by tvůj návrh přijali tvoji rodiče. Třeba si ani ve snu neumějí představit, že bys žil někde jinde a nebyl každý den s nimi doma. I když píšeš, že rodiče hodně pracují a vracejí se až pozdě večer. Ale rozumím ti, chtěl bys být co nejvíce s těmi, kteří mají na tebe víc času a zajímají se o tebe.

Jak to zařídit?

Nezbývá ti nic jiného, než si se všemi promluvit. Svoji prosbu a návrh řekni jak rodičům, tak prarodičům a uvidíš, jak se k tomu postaví. Musím tě upozornit, že to nemusí proběhnout zrovna v klidu. A to proto, že si rodiče třeba začnou myslet, že jsou špatnými rodiči, zaskočí je to a jejich zlost se může obrátit proti prarodičům. Ale to nebude tvoje vina. Nech je, ať se všichni v klidu domluví a sami přijdou na řešení, které bude nejlepší pro tebe. Moc ti držím palce. Mourrison

Babička mi všechno dovolí, chci u ní žít

Zemřela nám maminka a žijeme u prarodičů

Sdílej

13. listopadu 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív