Jsem normální, když nemám rád svého bráchu?
Ahoj Pepo, je mi moc líto, jak se ve své rodině cítíš, a rozumím ti. Hned v úvodu tě musím uklidnit, že normální jsi, i když cítíš emoci, se kterou se člověk nechce zrovna chlubit. Ale máš na ni nárok, protože její příčina je v chování celé vaši rodiny.
Rodiče se pravděpodobně více věnují tvému bratrovi a ty se cítíš být odstrčený, máš pocit, že tě nikdo nevidí, nevnímá a nebere takového, jaký jsi. Třeba nejsi zrovna tak talentovaný jako tvůj bratr, ale to ještě neznamená, že máš menší cenu jako člověk než on.
Jak si promluvit s rodiči?
Myslím si, že rodiče ani netuší, co prožíváš. Nechci je omlouvat, ale i oni jsou jenom lidé, kteří dělají chyby. Pokud jim to neřekneš, nikdy se nedozví, co se v tobě odehrává a váš v budoucí vztah nemusí být dobrý. Proto si počkej na chvíli, kdy nebudou zaměstnáni bratrem, doma bude klid a promluv si s nimi.
Neříkej věty jako – vy si mě nevšímáte, vy se věnujete jen bratrovi, vy se s ním chlubíte a podobně, ale mluv jen a jen O SOBĚ. Řekni, jak se doma cítíš, co prožíváš, když se věnují bratrovi, co se v tobě odehrává, zkrátka úplně všechno.
Pokud to rodiče nebudou brát vážně, svěř se jinému dospělému (prarodičům, školní psycholožce, třídnímu učiteli atd.). Když to rodiče uslyší od někoho jiného, třeba už se nad svým chováním zamyslí a svoje chování změní. Mourrison
Můj brácha je čím dál víc protivnější
Brácha je na mě zlý