Mám strašný strach z neúspěchu a nevěřím lidem

Ahoj Mourrisone, pomoc. Poslední dobou mám strašný strach z neúspěchu. Jsem v osmé třídě, všichni mi pořád nadávají, že se mám učit na přijímačky atd., taky nejsem schopná věřit lidem - abys to pochopil, nemám nikoho blízkého, kdo o mně ví něco blíž, než je moje oblíbená barva. Měla jsem takovou kamarádku, ale ona se hrozně změnila. S rodiči si nerozumím, o učitelích ani nemluvím. Nemám komu se svěřit, ale potřebuji pomoc. Všichni si myslí, že mám super život, kromě mě. Už nevím co dál. Prostě nemám pro co žít, ale i když bych chtěla, nemám odvahu to tu skončit. Zkoušela jsem se i řezat, ale prostě to nefunguje. Pomoc, prosím. Děkuju, anonym - 13 let

Odpověď

Milá anonymko, děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis. To se stává často klukům i holkám, které vypadají na první pohled spokojeně, nemají žádné problémy ve škole ani v kroužcích, že si ostatní myslí, jaký báječný život vedou. Přitom vůbec netuší, co se odehrává uvnitř vaší duše.

Je ti 13 let, a to opravdu není lehké období – uvnitř tvého těla probíhají hormonální změny (které tě samozřejmě nesmírně ovlivňují), s rodiči často nenacházíte společnou řeč, máš spoustu učení a navíc musíš přemýšlet nad tím, co budeš v životě dělat. Proto je nesmírně důležité si najít něco, co tě bude těšit a bavit. Při jakékoli činnosti člověk zaměstná mysl, takže nemá čas ani prostor přemýšlet negativně.

Kde najít pomoc

Sama píšeš, že potřebuješ pomoct. Prosím, zajdi za školním psychologem, a pokud ve škole psychologa nemáte, tak za svoji lékařkou (pediatričkou) a svěř se. Věř, že se opravdu dá všechno řešit. Můžeš zavolat i na Linku bezpečí (116 111), kde ti dají okamžitou pomoc a radu. Napadlo mě, jestli se nemůžeš svěřit třeba babičce nebo dědečkovi, anebo nějaké tetě. Pokud ne, kdykoli mi napiš a věř, že spolu něco vymyslíme. Mourrison

Mám stresy z výtvarné výchovy

Mám strach z budoucnosti a bojím se, co bude

Sdílej

2. prosince 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív