Jak pomoct bratrovi s učením?

Ahoj, tak pokračuji v psaní své divadelní hry. Pokračuje docela dobře. Půjdu v lednu nebo únoru kamarádce na divadelní představení, ve kterém tancuje, takže nasaju atmosféru divadla a možná si po představení s někým popovídám. Teď se řeší známky, bráchovi hrozí na čtvrtletí dvakrát 2 - a jednou trojka a rodiče z toho doma dělají tragédii, že se nedostane na střední školu a kašle na to. Škola ho sice nebaví, ale vytáhne to. Já mu věřím, ale ani jeho učitelé moc s námi nekomunikují, takže si připadám jako učitel já. Rodiče říkají, že učitelé nemusí nic a on se má učit sám, doučován moc smysl nemá, protože učitelé to vyžadují jen podle nich. Měj se hezky a děkuju, Katka

Odpověď

Ahoj Katko, děkuji ti moc, že jsi mi dala zprávu, jak pokračuje tvoje tvůrčí literární činnost. Mám z tebe velikou radost. Tvůj nápad, jít na divadelní představení kamarádky, je báječný. Neboj se po představení oslovit třeba choreografa, dramaturga nebo režiséra představení a požádat je o pozdější setkání. Věřím, že tě neodmítnou a jejich rady a nápady ti pomohou.

Jak pomoct s učením?

Co se týká bratra, také se mi nelíbí názor, že učitelé nemusí nic, a bratr se má všechno doučit doma. Samozřejmě záleží na předmětu – např. v zeměpise nemáš co chápat na hlavních městech jednotlivých států, ty se zkrátka musíš naučit nazpaměť. Ale matematika, fyzika, chemie, větné rozbory v českém jazyce – to všechno by měl naučit učitel.

Předpokládám, že jsi starší než bratr (proto je doučování spíše na tobě). Co kdybys za některými bratrovými učiteli zašla a poradila se s nimi. Třeba jim samotným dojde, že není něco v pořádku a poradí ti, jak bratrovi pomoct. Je mi líto, že přehazuji zodpovědnost bratrova učení na tebe, ale za zkoušku by to stálo. Držím ti palce. Mourrison

Učení se doslova štítím

Jak se učit český jazyk?

Sdílej

23. prosince 2022

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)

Archív