Jak pomoct bratrovi s učením?

Ahoj, tak pokračuji v psaní své divadelní hry. Pokračuje docela dobře. Půjdu v lednu nebo únoru kamarádce na divadelní představení, ve kterém tancuje, takže nasaju atmosféru divadla a možná si po představení s někým popovídám. Teď se řeší známky, bráchovi hrozí na čtvrtletí dvakrát 2 - a jednou trojka a rodiče z toho doma dělají tragédii, že se nedostane na střední školu a kašle na to. Škola ho sice nebaví, ale vytáhne to. Já mu věřím, ale ani jeho učitelé moc s námi nekomunikují, takže si připadám jako učitel já. Rodiče říkají, že učitelé nemusí nic a on se má učit sám, doučován moc smysl nemá, protože učitelé to vyžadují jen podle nich. Měj se hezky a děkuju, Katka

Odpověď

Ahoj Katko, děkuji ti moc, že jsi mi dala zprávu, jak pokračuje tvoje tvůrčí literární činnost. Mám z tebe velikou radost. Tvůj nápad, jít na divadelní představení kamarádky, je báječný. Neboj se po představení oslovit třeba choreografa, dramaturga nebo režiséra představení a požádat je o pozdější setkání. Věřím, že tě neodmítnou a jejich rady a nápady ti pomohou.

Jak pomoct s učením?

Co se týká bratra, také se mi nelíbí názor, že učitelé nemusí nic, a bratr se má všechno doučit doma. Samozřejmě záleží na předmětu – např. v zeměpise nemáš co chápat na hlavních městech jednotlivých států, ty se zkrátka musíš naučit nazpaměť. Ale matematika, fyzika, chemie, větné rozbory v českém jazyce – to všechno by měl naučit učitel.

Předpokládám, že jsi starší než bratr (proto je doučování spíše na tobě). Co kdybys za některými bratrovými učiteli zašla a poradila se s nimi. Třeba jim samotným dojde, že není něco v pořádku a poradí ti, jak bratrovi pomoct. Je mi líto, že přehazuji zodpovědnost bratrova učení na tebe, ale za zkoušku by to stálo. Držím ti palce. Mourrison

Učení se doslova štítím

Jak se učit český jazyk?

Sdílej

23. prosince 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív