Nechci chodit na fotbal, ale táta mě nutí. Co mám dělat?

Nechci chodit na fotbal, ale táta mě nutí

Ahoj Mourrisone, několikrát jsem viděl v reklamě, jak kluk říká tátovi, že chce dělat něco jinýho než hokej a táta mu to dovolil. Jenže u nás je to jinak. Já už jsem několikrát řekl tátovi, že nechci chodit na fotbal, ale on mi řekl, ať na to zapomenu. Co mám dělat, aby mi to taky dovolil, jako ten táta v reklamě? Láďa (11 let)

Odpověď

Ahoj Láďo, ani nevíš, jak moc ti rozumím. Také se při této reklamě často zasním a říkám si, jak je krásné, když si dva lidi umí popovídat, navíc se poslouchají a chápou a hlavně rozumí jeden druhému. Věřím, že to tak může být nejen v reklamách.

Co dělat?

Píšeš, že bys nejraději přestal chodit na fotbal. Tatínek se v tobě pravděpodobně vidí a ještě je navíc asi zapáleným fotbalistou nebo fanouškem fotbalu. To ale neznamená, že jím musíš být i ty. Ze všeho nejdřív si promysli, co bys místo fotbalu rád dělal (ať si tatínek nemyslí, že se chceš jen povalovat nebo být na počítači).

Pak jdi s návrhem a taky s argumenty (důvody), proč nechceš fotbal dělat, za maminkou nebo dědečkem. Abys pro vyjednávání získal spojence. Počkej si na chvilku, až bude tatínek v pohodě a v dobré náladě, to se vyjednává lépe. A vše mu pověz, upřímně a od srdce. Třeba mu i můžeš nabídnout, že se s ním někdy rád podíváš na nějaký zápas, ale hrát fotbal tě opravu nebaví.

Možná dostaneš podmínku, že na fotbal budeš muset chodit do konce školního roku (třeba jsou zaplacené různé příspěvky a podobně). To potom asi budeš muset dodržet. Držím ti palce. Mourrison

Tatínek mě nutí hrát hokej a křičí na mě

Nechci chodit na náboženství

Sdílej

31. prosince 2022

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív