Mám malá prsa, takže nechci chodit se školou na plavání

Ahoj Mourrisone, už předpokládám předem, jak bude odpověď znít, ale i tak se ti chci svěřit. Je mi třináct let a chodím do sedmé třídy. Teď nám se školou začalo školní plavání a už jsem na něm jednou byla. Plavání mi moc nejde, ale to není ten hlavní důvod, proč tam nechci. Nechci tam chodit, protože se stydím, že mám jako jediná, ale fakt tím myslím jediná, malá prsa. Je nás tam asi dvanáct holek a já jediná jsem úplně placatá a nenávidím to. Stydím se a vždycky se snažím, co nejrychleji skočit do vody, aby to nikdo neviděl. Když normálně chodím do školy, tak si můžu vzít větší podprsenku nebo oversize mikinu a jsem v pohodě, ale v plavkách své tělo nezakryju a opravdu nevím co dělat. Vím, že odpovíš něco ve stylu, že všem ostatním na tom vůbec nezáleží, a že každé tělo roste jiným tempem a tak, ale já tohle opravdu nesnesu. Už jsem o tom něco četla a prý, že se máme jako indikátor podívat na naši mamku. Ale třeba moje mamka dostala svoji první menstruaci až v 16 ti a já už jí mám od dubna, to samý moje sestra, ta ji taky dostala už ve 12 ti. A hlavně, moje mamka má prsa dokonce až nadprůměrná. Mohu předpokládat, že budu vypadat stejně jako moje sestra, která je ve 28 mi úplně placatá? To je hrůza. Promiň, za extrémně dlouhý dopis, ve kterém asi podle většiny lidí píšu blbosti, ale doufám, že pomůžeš. Děkuji moc.

Odpověď

Milá anonymko, opravdu ti rozumím, jak se cítíš. Taky jsem ve třinácti letech nebyl extra vyspělý a dost jsem se tím trápil. Asi ti je jasné, že až budeš dospělá, velikost tvých prsů se dá řešit. Buď budeš nosit podprsenky s výplní (tzv. push - up), anebo si zkrátka necháš prsa zvětšit na velikost, kterou si budeš přát.

Znám neskutečně krásnou holku, která trpěla tím, že si myslela, že její prsa jsou nedostatečná (přitom vůbec nebyla!!!), přesto podstoupila plastiku a teď je šťastná, spokojená a zdravě sebevědomá. Někdo se se svým tělem zkrátka neumí vyrovnat.

Kdy vyrostou prsa?

Píšeš, že kvůli velikosti svých prsů nechceš chodit na plavání – chápu tě. Je fajn, že mimo plavání jsi našla řešení. Jestli by ti nevadilo chodit na plavání ve dvou dílných plavkách, mohla bys sis koupit takové, do kterých se dají dát vycpávky (existují – viděl jsem je v obchodech).

Pravděpodobnost, že ani jedna (ty a sestra) nebudete mít prsa po mamince je malá. Takže pokud je sestra, jak píšeš, „úplně placatá“, ty je s největší pravděpodobností zdědíš po mamince. Některým holkám vyrostou prsa opravdu až kolem patnáctého až sedmnáctého roku. Budu rád, když mi dáš vědět, jestli to plavky „zachránily“. Mourrison

Mám jedno prso menší a trápí mě to

Bolí mě prsa

Sdílej

12. ledna 2023

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív