Kamarádky se se mnou najednou nechtějí bavit, co s tím?

Mám dojem, že se se mnou kamarádky bavit nechtějí. Po novém roce jsme přišli do školy a ony se se mnou nebavily tolik jako v minulém roce, pořád chodí všude jen po třech (beze mne) a já mám dojem, že se se mnou baví jen nuceně. Je mi to nepříjemné, ale nic jsem jim neřekla, to bych vypadala, jakože chci pozornost a tak. Jsou to jediné kamarádky, co v nové škole mám a nechci je ztratit. Dáš mi radu? Dík, Bea

Odpověď

Ahoj Beo, rozumím ti, jak se cítíš. Také jsem se občas v nějakém kolektivu nebo partě cítil tak trochu navíc a bylo mi to hodně nepříjemné. Nevěděl jsem, co dělám špatně, že mě kamarádi nepřijímají. Někdy jsem se až příliš vnucoval a někdy zase stál stranou.

Jak to vyřešit?

Píšeš, že jsou to jediné kamarádky, které v nové škole máš. Možná ses zbytečně upnula jen na ně a ve svém okolí nevidíš ty, které by mohly být daleko přátelštější a upřímnější. Zkus se ve třídě porozhlédnout po holkách nebo klucích, kteří mají podobné zájmy jako ty, které baví stejné věci a se kterými by ses mohla i smát.

Věřím, že tam takoví jsou. A když ne ve tvé třídě, tak ve vedlejší. Těm třem holkám se nevnucuj. Možná by ses jich mohla v klidu zeptat, jestli proti tobě něco mají. Třeba si svoje nevhodné chování ani neuvědomují. A když jo, alespoň si to vyříkáte. Budu moc rád, když mi napíšeš, jestli sis našla jinou kamarádku nebo kamaráda. Mourrison

Nejlepší kamarád se se mnou přestal bavit

Neumím se bavit s lidmi

Sdílej

28. ledna 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív