Jsem úplně k ničemu
Ahoj Štěpáne,
moc a moc mě mrzí, jak se cítíš. Vím, že tě to nikterak neuklidní, ale věř, že se takto cítí v poslední době čím dál víc nejen kluků a holek, ale i dospělých.
Jsou na nás na všechny kladeny neskutečně velké nároky – být dobrý, ne-li nejlepší ve škole a v práci, podávat výkony v koníčcích (vyhrávat hudební a sportovní soutěže atd.), být neustále milí a usměvaví a nemít nároky se cítit „pod psa“. A když se „pod psa“ cítíme, nejde nám nic, a navíc nás ani nic nebaví.
Pozor na to!
Ale pozor! Uvědom si, že každý člověk je originál a každý z nás má minimálně jednu úžasnou vlastnost, pro kterou ho lidé mohou mít rádi. I ty jsi v něčem výjimečný, jen je důležité, aby sis to uvědomil a byl na to náležitě hrdý.
Popřemýšlej, s kterým z rodičů se ti lépe povídá, a o svých pocitech mu řekni. Každý rodič si přeje, aby bylo jeho dítě šťastné. A když se vám to nepodaří – promluvit si spolu, neváhej a obrať se na školního psychologa nebo Linku bezpečí (116 111). Někdy si stačí jen popovídat a hned je líp. Držím ti palce. Mourrison