Všichni chtějí, abych jim pomohla, ale nikdo mi nerozumí
Ahoj Hanko,
moc dobře ti rozumím. Každý z nás má v sobě konkrétní velikost jakéhosi „poháru“ (u každého je naprosto odlišný), který (když si jeho naplňování dostatečně nehlídáme) může přetéct. A člověk, který je neustále připravený naslouchat a pomáhat druhým, sám někdy může ztratit sílu – zkrátka už dál nemůže (jeho pohár trpělivosti a ochoty přetekl).
Nejhorší a nejobtížnější na tom je, že okolí to absolutně nevidí, a navíc ještě nechápe – jak to, že ten, který je stále v pohodě a happy, se teď tváří sklesle nebo dokonce naštvaně a nemá na druhé sílu. Přesně to se mohlo stát i tobě.
Nic si nevyčítej, jen se nauč chránit „svoje hranice“. To znamená, že pokud tě pomáhání druhým začíná vysilovat, zpomal a klidně se přiznej – promiň, teď nemám sílu. Ten, kdo tě má rád a váží si tě, tvoji reakci pochopí a přijme. Ti ostatní nestojí za to, aby ses kvůli nim trápila. Mourrison