U nás doma není nikdy klid
Milá anonymko,
děkuji ti za milý, upřímný a otevřený dopis. Tvým pocitům a potřebám rozumím. Znám ve svém okolí také holku, která má neustále smutný výraz a jen tak tak promluví, přitom její maminka je upovídaný smíšek. Nedá se nic dělat, ale každý z nás si musí to svoje „dobré“ prostředí buď vybojovat, anebo nalézt jinak.
Jak získat klid pro sebe?
Mám tím na mysli to, že by sis měla s rodiči promluvit. Až budou v klidu a v pohodě, tak jim pověz, že jsi ráda, že jsou veselí a tzv. „živelní“, ale že ty jsi pravý opak a občas potřebuješ klid a čas pro sebe. Že to vůbec není nic proti nim. Taky jim pověz, jak jsi často unavená a ospalá – to by měli pochopit.
Slovem JINAK jsem měl na mysli, umět si najít klid sama v sobě. Třeba by ses mohla začít učit meditovat, správně zhluboka dýchat, relaxovat – zkrátka aby ses uměla odpoutat od okolního hluku. Možná by mohla pomoct i meditační hudba. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison