Nechci jezidt za babičkou, pořád na mě něco vidí
Lenko,
ani se ti nedivím, že se ti nechce jezdit za člověkem, který na tobě hledá jen samé chyby nebo nedostatky. I když to je babička. Myslím si, že babička je spíš nespokojená sama se sebou, protože kdyby byla šťastná, štěstí rozdává kolem sebe, to znamená hlavně tobě – svojí vnučce.
Je pravda, že si to možná neuvědomuje, jak ti svými řečmi ubližuje. A možná si myslí, že je jen upřímná a bude tě k něčemu motivovat. Ale to tak není.
Jak to říct rodičům?
Být tebou, promluvil bych si s rodiči (nebo alespoň s jedním z nich – možná s tím, kterého to není maminka). Nekritizuj, ani nepomlouvej babičku, jen pověz, jak ti u ní je. Co cítíš, když naráží na tvoji váhu, „kamarády“ a podobně.
Věřím, že to rodičům nebude lhostejné a s babičkou promluví. A taky věřím, že to babička nedělá schválně, že ti nechce ublížit, jen holt používá nešťastná slova. Mourrison