Odpověď

Milý anonyme,

ani nevíš, jak ti rozumím. Každý z nás máme v životě něco, co se bojíme přiznat a o čem máme problém mluvit na veřejnosti, anebo i ve vlastní rodině. Pro některého je to nemoc, fobie nebo zlozvyk, pro druhého to může být sexuální orientace, týrání v rodině nebo třeba adopce.

Jak si poradit a co s tím dělat?

Ze všeho nejdůležitější je si danou věc uvědomit, pojmenovat ji (to už jsi udělal) a teď to nejdůležitější a nejtěžší – PŘIJMOUT. Pokud budeme sami se sebou v pohodě, přijmeme svoji odlišnost nebo výjimečnost (v čemkoli), nedotknou se nás poznámky, posměšky, nepřijetí nebo odsouzení druhých. Je to nesmírně těžké a s tím by ti určitě pomohl psycholog.

Také si můžeš přečíst několik příběhů jiných holek a kluků - třeba přímo tady v poradně. Zatím o své orientaci nemusíš nikomu říkat. Ale pokud by se ti mělo ulevit, udělej to. Svěř se někomu, komu věříš a u kterého cítíš, že tě má rád takového, jaký ve skutečnosti jsi. Věř, že u těch, kteří tě upřímně milují a mají rádi, svoji lásku nikdy neztratíš. Mourrison

Nevím, jestli jsem, nebo nejsem gay

Kamarád se mi přiznal, že je gay. jak se k němu má chovat?