Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Odpověď

Ahoj Katko,

ze všeho nejdřív tě chci velmi důrazně upozornit na to, že nejsi v žádném případě zodpovědná za to, jak se tvůj bratr učí a jestli se dostal, nebo nedostal a školu. Ovlivnit můžeš jen a jen svoje školní výsledky a ne výsledky druhých.

Abych pravdu řekl, tak mi není jasné, proč s kamarádkou učíte po vyučování celou třídu a zastáváte tak práci učitelů. Myslím si, že to není správné a měli byste se jako třída obrátit na ředitele školy. Učitelé mají učit a vysvětlovat učivo tak, aby ho nakonec pochopil i ten nejpomalejší ze třídy.

Chce to větší pochopení

Píšeš, že tvoji rodiče mají jiný názor. Možná by se mohli svěřit ti žáci, kteří mají doma větší pochopení. Jejich rodiče by poté zašli do školy a celý problém s učením tam vyřešili (nebo třeba na třídních schůzkách).

V každém případě jste s kamarádkou úžasné, jak to řešíte a zasluhujete si obrovskou pochvalu. Jen pozor na svoje zdraví. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to nakonec ve škole dopadlo. Mourrison

Jak pomoct bratrovi s učením?

Jak mám poznat, na co mám talent?

Sdílej

10. května 2023

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)

Archív