Mourrisone, jaké máš problémy ty? A jak můžeme pomoct?

Ahoj Mourrisone, vždycky nám tu zodpovídáš naše problémy, ale nikdy nám neřekneš o těch svých. A neříkej, že naše jsou důležité, nebo nedej bože, že žádné nemáš, to by byla popravdě lež. Každý má problémy. Takže můj dopis má následovní pointu: Co máš za problémy ty? Můžeme ti s nimi nějak pomoct? Můžeš si tu taky vylévat srdíčko jako my ostatní Yasuo :)

Odpověď

Ahoj Yasuo,

děkuji ti za to, že se mě ptáš na moje starosti a problémy. Každého z nás potěší, když se o něj druzí zajímají. Máš pravdu, i já mám své problémy, a měl jsem je i ve věku, ve kterém jste vy – čtenáři ábíčka.

Mourrisonovy problémy:

A abych pravdu řekl, moje problémy jsou vlastně pořád podobné, protože nejsem až tak moc sebevědomý. Ve škole jsem měl strach a obavy, abych uspěl a dnes podobné pocity prožívám někdy v práci. Záleží mi na tom, aby byla dobře odvedená a pomohla co nejvíce lidem.

Taky mám občas problém umět říct NE. To znamená, že kdokoli po mně něco chce, neumím říct například „nezlob se, nemám sílu“ nebo „promiň, nemůžu, mám dost své práce“. Snažím se vyhovět a pak jsem třeba naštvaný, nervózní nebo podrážděný. Nebo z toho mám zdravotní problémy – protože jsem hodně unavený a bez síly.

Jak jsi správně napsal, každý má nějaké problémy. Záleží ale na každém z nás, jak s nimi naložíme a jak se je snažíme řešit. Takže i já se neustále učím, poznávám se a snažím se na sobě pracovat. Mourrison

Stydím se ti přiznat svůj problém

Mám velký problém ve škole

Sdílej

15. května 2023

Nerostou mi chlupy a ostatní si myslí, že si je holím

Ahoj, mám 15 a mám problém, že mi vůbec nerostou chlupy na nohou, ale jinde (např. v podpaží) mi rostou a všichni moji kamarádi jich tam mají v mém věku dost a myslí si, že si je holím, ale neholím. Asi je to dáno geneticky, každopádně nemáš nějaký typ na nějaký přípravek, který by mi s tím uměl pomoci? Děkuji za odpovědi.

Nechci být ve střídavé péči, ale bojím se to rodičům říct

Ahoj Mourrisone, když se rodiče rozvedli, tak se dohodli, že budeme s bráchou ve střídavé péči - jeden týden u jednoho a další u druhýho. Ze začátku se mi to líbilo, ale teď už mi to vadí. Připadám si, že nejsem nikde doma. Hrozně se to bojím rodičům říct, aby si nemysleli, že mám jednoho víc rád než druhýho. Poradíš mi, co mám dělat? Láďa

Archív