Je mi 13 a seznámila jsem se se 21 letým

Ahoj Mourrisone, cítím se strašně hloupě a hrozně, ale mám problém. Včera večer jsem jen tak ze srandy byla na omegle. No, a tam byl takový sympatický kluk, hodně inteligentní, zajímavý, slušný, prostě všechno. Dlouho jsme si psali. Já lhala o svém věku, takže on netušil, že se baví s 13 letou holkou, a ne se 17 letou. Jemu bylo 21. Jsem na svůj věk dost vyspělá, takže i když kromě svého věku jsem mu nelhala, tak jsem se mu platonicky zalíbila. On sám řekl, že nehledá vztah, jen přátelství. No, a když už se konverzace schylovala ke konci, on mě požádal, jestli je nějaká možnost, jak se ještě nějak jindy zkontaktovat. No a mé blbé já mu dalo svůj instagram, protože neumím říct blbé ne. Ale já nechci pokračovat v psaní s ním, i když je moc milý, protože to se prostě nesluší, když je on už dospělý. Naštěstí jsem nebyla až moc hloupá, a neřekla své celé jméno, nesdílela přesnou adresu či školu, ale potřebuju se ho nějak zbavit. Jsem strašně hloupá a cítím se fakt hrozně, a teprve o den později jsem si uvědomila, co jsem vlastně provedla. Ano, mohla bych mu samozřejmě napsat, že už nechci si s ním psát, ale to nedovedu. Nedokážu ho zradit nebo mu ublížit. Co mám dělat? Prosím pomoz. Děkuji moc, 13 let.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti za upřímný a otevřený dopis. Z něho cítím, že jsi rozumná holka, která si moc dobře uvědomuje, že ve třinácti letech není v pořádku si psát anebo se scházet se starším jednadvacetiletým klukem. Ve tvém věku je takový věkový rozdíl opravdu velký.

Co teď? Co mám dělat?!!

Píšeš, že nechce pokračovat ani v psaní. Myslím si, že na tom není nic špatného, kdyby ses mu přiznala. Můžeš mu napsat, že se ti s ním dobře povídalo, ale až doma sis uvědomila, že jsi na něj příliš mladá.

Jestli je rozumný, slušný a inteligentní (koneckonců píšeš, že takový je), tak to pochopí a nebude ti vůbec nic vyčítat. Naopak, bude si tě vážit za tvoji otevřenost a upřímnost.

Pokud to nedokážeš, tak zkrátka na jeho zprávy nebudeš reagovat. Sice to je víc neslušné než se přiznat, ale také to je řešení. V žádné případě si nic nevyčítej a neobviňuj se – to se může stát komukoli. Mourrison

> Bude mi teprve 15 a neskutečně jsem se zamilovala do staršího kluka

> Zamiloval jsem se do učitelky, co mám dělat?

Sdílej

21. května 2023

Někdy jsem ON a někdy ONA, jak to říct ostatním?

Ahoj Mourrisne, nedávno jsem si přiznala, že nejsem úplně holka, i když jsem se tak narodila (jsem tedy občas on, ona i ono, už to je tak rok) a mám i nové jméno. Jedna moje kamarádka to už ví, a tak mi mým novým jménem i říká, jak to ale vyložit ostatním? Obávám se, že by mne nemuseli přijmout, i s jednou kamarádkou to bylo těžké a měsíc mi to nevěřila. Jak jim to říct, když nechci, aby mne vyčlenili z kolektivu? Já si s tím lámu měsíce hlavu sám, budu tedy rád, když pomůžeš.

P.S.: nové jméno je Yasuo(on), nebo pro holku Yass Yass (13 let)

Chtěla bych se vidět s nevlastními sestrami

Ahoj Mourrisone, když ještě můj táta neznal mamku, měl s jinou paní dvě dcery, budu jim říkat Lucka a Kristýna. Mamka měla zas s jiným pánem dceru a syna, budu jim říkat Amálka a Max. Pak se oba rozvedli a dali se dohromady a měli spolu mě. Nejdřív se všichni bavili se všema, ale od začátku bylo jasné, že Lucka s Kristýnou nemají moc rády moji mamku, protože jim prý „nahradila tu jejich". Já chápu, že rozchod rodičů musí být těžký, ale holky v tu dobu byly už dospělé, a chovaly se k moji mamce hnusně, přitom ona jim kupovala dárky a byla na ně hrozně milá, a ony byly extrémně nevděčné. Jednou, když mi bylo devět, jsem s nimi trávila pár dní, ale nebylo to moc příjemné, protože kdykoli jsem třeba udělala něco špatně, tak řekly „jsi jako tvoje máma" což mě jako nevadí, ale chápeš, řekly to v blbou chvíli, a prostě pořád ji pomlouvaly, a mně už to bylo nepříjemné, a zavřela jsem se před nimi asi na hodinu na záchod. Pak si mě vyzvedli rodiče, a já samozřejmě všechno vyžvanila, a od té doby jsem své sestry neviděla. Táta si s nimi potají píše, ale nesmí se to dozvědět máma, což chápu, protože by ji to asi mrzelo, a jako nelíbí se mi, že před ní něco táta tají, ale chápu, že on chce s dcerami kontakt. Lucka už v době kdy jsem tam u nich byla měla dítě, a teď už má poměrně dlouho druhé, které jsem nikdy neviděla, což Kristýna taky. No, a teď jsem se přihlásila poprvé na instagram, a Lucka si toho všimla, a napsala mi, „Anonymko, jsi to ty?" a mně se v tu chvíli strašně rozbušilo srdce a nevěděla jsem, co dělat. Mámě to říct nesmím, táta nebyl doma, tak jsem napsala Maxovi. Ten mi poradil, že se nemusím bát jí napsat jestli chci, a nenapsat, jestli nechci, a že nemám povinnost vše hlásit mámě. Napsaly jsme si pár vět, a ona nabízí, že bychom se mohly potkat. Po asi čtyřech letech. Ale já nevím, co chci. Nevím. Často si na obě sestry vzpomenu, ale jak se chovaly... Chci být věrná mámě, ale zároveň chci vidět děti, kterých jsem teta a které jsem v životě neviděla. Nenávidím je, za to kolik přidaly tátovi starostí, a jak ublížily mámě, ale zároveň jsou to mé sestry a vlastně je asi neznám, tak nemohu moc posuzovat. Co mám dělat? Omlouvám se za ukrutně dlouhý dopis, doufám, že ti nepřidávám až příliš práce. Děkuji moc za odpověď, 13 let.

Brácha se nedostal na školu a rodiče křičí

Ahoj, brácha se nedostal ani na jednu školu. Je třeba druhý pod čarou. Doma nebude klid. Rodiče plaší a křičí. Nikdo si se mnou normálně nepovídá. Prý se měl bratr více připravovat a proč já jsem ho vše nenaučila a nezastala práci učitelů, kteří nedělali skoro nic a to je v pořádku dle rodičů. Máme se snažit sami. Učitelé nás jen dozorují ve škole. To že se spolužačkou učíme celou třídu po škole a často padneme večer jen do postele je prý v pořádku. Jen bych potřebovala ocenit. Že ta škola taky není procházka růžovou zahradou a že se dost s kamarádkou nadřeme. Katka

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Ahoj Mourrisone, mám problém se známkama ve škole. Chodím na osmiletý gympl a mám skoro samý jedničky, pár dvojek a tak jednou do dvou měsíců dostanu trojku. Dřív jsem si myslela, že tohle jsou skvělý známky a mnoho lidí je na tom hůř, ale když přinesu domů trojku, tak na mě rodiče hrozně řvou, že se ve škole vůbec nesnažím a vše je mi ukradené. To ale není vůbec pravda, bohužel mi to rodiče nevěří. Já se hrozně snažím, ale je toho prostě hrozně moc, takže mám málo spánku a jsem dost ráda, když spím alespoň 6 hodin. Je toho na mě prostě hrozně moc a většina těch věcí mi zázrakem vychází, ale nemůžu vždy všechno zvládnout. Nejhorší je ale to, že potom, co mě hrozně seřvou a trochu mě zbijou, se v pokoji hrozně celá klepu strachem a stresem a bojím se, že zase přijdou ke mně do pokoje a začnou mi nadávat za všechny moje chyby, co jsem kdy v životě udělala a že jsem hrozně líná a nevděčná a ve škole se vůbec neučím. Je mi z toho hrozně špatně, neustále mám oči zalité slzama, bolí mě hrozně břicho, špatně a zrychleně dýchám, bolí mě hrozně hlava atd. Pak ještě slyším, jak si o mně povídají, jak jsem hrozná, líná, nevděčná, neschopná atd. Úplně mi to pocuchalo moji psychiku. Nemám nikoho jiného, komu bych se svěřila, rodičům jsem zkoušela domluvit, ale jakoby byli jiní lidé, prý nic takového nedělají a jsem hrozná, že si tohle myslím a osočuju je z nějaké mé vymyšlené lži. Klárka, 13 let

Archív