Mám malá prsa a nenávidím svoji postavu

Ahoj Mourrisone, mám problém, který je asi úplně zbytečný, ale potřebuji se ti svěřit, protože to pro mě hodně znamená. Mám malá prsa. Hodně malá. Teda, proč tomu říkám prsa, když tam žádná nejsou? Už nejméně dva roky nenávidím svojí postavu právě kvůli tomuhle. Ale až nedávno se to rodiče dozvěděli, už ani nevím jak. A teď pořád říkají věci jako "Dívej tamta holka má taky malý prsa a je hezká" a podobný věci, ale mně to přijde jen divný, a vůbec mě to neuklidňuje. No, a dnes jsem šla s tátou nakupovat džíny, a rovnou táta rozhodl, že bych potřebovala plavky, protože žádný pořádný nemám. No, a pak jsem si vzpomněla na to, jak už jsem ti jednou psala, že nechci na školní plavaní protože mám malá prsa a v plavkách je to vidět, a ty jsi mi poradil, že můžu mít i takové plavky, které mají prsa vycpaná, takže jsem se je snažila najít. Pak mě ale táta vtáhl do obchodu, kde byly plavky na prsa třeba čtyřikrát větší než ty moje, a nenechal se přemluvit, ať jdeme pryč. Vnutil mi plno plavek, ve kterých jsem se cítila hnusně, a i jsem mu to řekla, protože jsem se v tom nenáviděla. Svoje tělo. Nenávidím to, a tyhle plavky to krásně podtrhly a daly za to třeba dvacet vykřičníků. U asi čtvrtých plavek jsem se rozbrečela, což jsem fakt dělat neměla, protože táta se úplně vzteky rozklepal, řekl, že to šíleně přeháním, a napřáhl ruku jako kdyby mi chtěl dát pohlavek. Naštěstí mi ale žádné z těch plavek nekoupil. Máma s ním bohužel sdílí názor, takže té se svěřit nemůžu. Vím, že to je blbost, ale já fakt netuším, co mám dělat, a jediný co vím je, že se nenávidím. Děkuju předem za odpověď. 14 let

Odpověď

Milá anonymko,

jsem rád, že jsi mi napsala a svěřila se se svým problémem. Dívky a ženy, které mají prsa a jsou s jejich velikostí spokojené, si ani nedovedou představit, co ty ostatní prožívají za trápení s malými prsy. Rozumím ti. Stejné problémy řeší kluci a muži s velikostí penisu.

Podle toho, jak jsi popsala nákup plavek se svým tatínkem si troufnu říct, že on nebude s výběrem a nakupováním ten pravý. A maminka asi taky ne, když sdílí stejný názor.

Jak si poradit?

Věřím, že máš nějakou svoji hodně dobrou kamarádku, se kterou si o těchto svých trampotách povídáte. No a s ní byste mohly obejít pár obchodů, poradit se s paní prodavačkou (neboj se, jsou zkušené a mají s podobnými starostmi u holek a žen zkušenosti) a buď plavky koupit, anebo alespoň vytipovat. No a pak předem vybrané s tatínkem nebo maminkou koupit.

Pokud takovou kamarádku nemáš, prodavačka ti poradí, i když budeš sama. Neměj strach a netrap se. Velikost prsou je problém, který se v současné době dá řešit. Budu rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

> Mám malá prsa, takže nechci chodit se školou na plavání

> Nechci mít prsa!

Sdílej

31. května 2023

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív