Ahoj Mourrisone, už od mala se bavím radši s kluky než holkami, z plno různých důvodů. No, a momentálně mám dva nejlepší kamarády, říkejme jim Petr a Pavel :) Mám je nejradši na světě, a máme spolu fakt dobrý vztah, a máme k sobě hodně blízko. Kluci mi pomáhají s mými úzkostmi, a já je zas ve všem podporuju, a pomáhám jim, kdy potřebují. Je to prostě fakt super. No, ale pak je tu třetí kluk, říkejme mu Lukáš. No, a jako já ho mám ráda, je inteligentní, vždycky dobře poradí a je s ním sranda, ale prostě ho neberu jako tak dobrého kamaráda jako Petra a Pavla. No, a třeba když objímám buď P, nebo P, tak tam vždycky přijde Lukáš, a řekne něco jako: „A co já?" nebo třeba když se nějak dostaneme k tématu nejlepší kamarádi, tak on prostě tak automaticky usoudí, že je jeden z nich. Pořád mi to cpe do obličeje, a jako já se s ním chci bavit aleee... P i P jsem se s tím svěřila, a oni se snažili ho malinko uklidnit, ale pak v jeden moment jsem jim řekla, že je to asi jedno, a nechali jsme to být. Nechci mu to říkat, protože i když vím, že to je správné, tak já vím, že je citlivý, a strašně by mu to ublížilo ať už bych to jakkoli zformulovala. Je to pro mě zdánlivě neřešitelný problém, ale věřím, že mi pomůžeš. Děkuju moc! 13 let.