Musím na tábor, i když nechci. Co mám dělat?
Odpověď
Ahoj Jano,
rozumím ti. Ani nevíš, jak já jsem každé prázdniny trpěl, když mě rodiče posílali od šesti let, každý rok, na tábor. A to si představ, že tábory trvaly tři týdny. Tím tě samozřejmě nechci utěšit, ale říkám ti to proto, abys věděla, jak s tebou soucítím.
Místo tábora na příměšťák?
Nevím, kolik ti je let, proto nemůžu posoudit, jestli bys třeba zvládla sama dojíždět na nějaký příměstský tábor. Bývají hodně rozmanité a některé obory (jako například výtvarné umění, individuální sport nebo třeba turistika) jsou pro introverty jako dělané. Navíc bys mohla být večer doma, v prostředí, které znáš a kde ti je nejlépe.
Zkus tuto variantu rodičům nabídnout, třeba by to mohlo vyjít. Pokud ale jsi ve věku, kdy rodiče potřebují mít nad tebou dohled a jiné, alternativní hlídání nemáte, nezbývá ti nic jiného než se s táborem smířit. Koneckonců jsi i ten loňský přežila a neříkej, že si z něj pár hezkých zážitků nepřivezla. I já jsem se s tím nakonec smířil a dneska na ně docela rád vzpomínám. Mourrison
