Nechci na táboře na bojovku, protože se bojím
Milý anonyme,
věř, že ti moc dobře rozumím. Když jsem byl malý, tak jsem kvůli nočním bojovým hrám nebo stezkám odvahy na tábory vůbec nechtěl jezdit. A i když jsem to rodičům říkal, vždycky řekli, že to nic není, že to je jen hra a že to určitě zvládnu. Zvládl jsem to, to je pravda, ale nevzpomínám na to zrovna rád.
Jak to říct vedoucímu nebo rodičům?
Je fajn, že jinak se ti na táboře líbí a chceš na něj jet. Máš několik možností. Jednou z nich je se k tomu veřejně přiznat a říct vedoucímu, že v noci na bojovku nechceš, že se tam necítíš dobře. A věř, že na to máš právo.
Pokud k tomu nenajdeš odvahu (za což se vůbec nemusíš stydět), popros rodiče, aby promluvili s tvým budoucím vedoucím. Aby mu řekli, že se noční bojovky nezúčastníš, že máš pro to pádné důvody. Věřím, že to pochopí.
Anebo uvidíš, najdeš si na letošním táboře kamarády, se kterými ani nebudeš vědět, že jsi bojovku prošel. Každý rok jsi starší a každý rok ke hře budeš přistupovat jinak. 🐱 Mourrison