Odpověď

Ahoj Hanko,

moc dobře ti rozumím, každý z nás si v sobě neseme nějakou křivdu – buď od rodičů, učitelů, kamarádů nebo trenérů, na kterou nám nejde zapomenout. A co víc, pořád se nám plete do života a někdy ho i ovlivňuje.

Víš, co je na tom ale nejhorší? Že člověk, který ublížil, si to možná nejen nepamatuje, ale ani neuvědomuje a křivdu neseme jen my sami v sobě. A jen mi sami se s ní trápíme. Proto je nejlépe danou událost, zážitek – křivdu přijmout.

Jak přijmout křivdu?

Přijmout neznamená odpustit, ale vyrovnat se s něčím, co už nejde změnit. Zkrátka by bylo dobré to v sobě uzavřít.

Další možná z cest, jak odpustit je, si zpětně o celé věci s rodiči popovídat – nevyčítej jim, co ti udělali, ale popravdě a upřímně jim popiš, jak ses tenkrát cítila a co všechno ti jejich křivda přinesla do dalšího života, kdy a kde tě ovlivnila.

Je možné, že si ji rodiče ani nepamatují, vše ti vysvětlí, a ještě se ti možná omluví. Anebo taky ne, budou stát za svém a tobě opravdu nezbyde nic jiného, než to přijmou. Věř, že se ti pak uleví. Mourrison

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Nechci jezidt za babičkou, pořád na mě něco vidí