Musím dělat, co chce kamarád, jinak se mnou nemluví

Ahoj Mourrisone, mám kamaráda, se kterým mi bylo vždycky dobře, ale teď mám pocit, že pořád musím dělat, co chce on, když se o něčem bavíme, tak s ním musím souhlasit, jinak křičí, a když mám jiný názory, tak se rozčiluje nebo se mnou nemluví. Chtěl bych, aby to bylo jako dřív, ale nevím jak. Nemáš nějakou radu, Dík, Ota

Odpověď

Ahoj Oto,

chápu tě, že mít kamaráda, který si stále prosazuje své, není vůbec příjemné. Je fajn, že jsi ho neopustil a chtěl bys s ním prožívat hezké kamarádství jako dřív. Možná si ani neuvědomuje, že tě chce ovládat.

Pár rad, jak nenápadně upozornit tvého kamaráda na to, že se ti nelíbí jeho chování, bych měl.

Jak se nenechat ovládat?

Jak se nenechat ovládat kamarádem - ani nikým jiným? Když se tě kamarád snaží přesvědčit o svém názoru (nebo že jen on má pravdu), jeho tvrzení ignoruj, nepouštěj se s ním do diskuse.

Pokud budeš chtít dělat něco jiného, budeš si myslet něco jiné – nevyčítej si to, i ty máš právo na svůj názor. Pokus se mít vždy jasnou představu, co chceš dělat a stůj si za tím (i kdyby tě jakkoliv přesvědčoval).

Také mě napadlo, že by nebylo špatné si s kamarádem promluvit. Řekni mu, jak se cítíš, když tě tlačí někam, kde nechceš být. A můžete spolu udělat dohodu, že jednou budete trávit čas podle tebe a podruhé zase podle něj. Věřím, že k sobě zase naleznete cestu. Mourrison

Sdílel moji soukromou fotku, co mám dělat?

Můj nejlepší kamarád je homofobní

Sdílej

15. srpna 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív