Vyměnil jsem prášky na depresi za marihuanu, můžu pokračovat?

Vyměnil jsem prášky na depresi za marihuanu

Zdravím, je mi 14 let, v dubnu jsem byl diagnostikován depresí. Od té doby jsem bral prášky, které jsem asi tak po měsíci přestal brát, protože jsem byl věčně unavený a necítil se v kůži, necítil jsem žádné emoce. Od prázdnin každý večer kouřím marihuanu, cítím se mnohem líp, a přijde mi, že mi to pomohlo víc než prášky. Mohu marihuanu kouřit dál? Přijde mi to jako skvělá alternativa než do sebe cpát chemii.

Odpověď

Milý anonyme,

tajně doufám, že mě jenom zkoušíš, nebo si ze mě děláš legraci. Protože kouření marihuany ti v žádném případě nemůžu schválit. Možná ti teď opravdu pomáhá, ale přijde čas, kdy se na marihuaně staneš závislý a ona tě bude ovládat. Je to droga jako jakákoli jiná, i když někteří lékaři potvrzují léčebné účinky marihuany (jen na určitou nemoc a jen v určité dávce, navíc pod dozorem lékařů).

Antidepresiva mají více druhů

Věřím ti, že jsi mohl být po antidepresivech, unavený a necítil žádné emoce (to bohužel některá antidepresiva dělají), ale není správné (dokonce škodlivé) je přestat o své vůli z čista jasna brát.

V současné době je mnoho druhů antidepresiv, které nemají vedlejší účinky, které ty popisuješ, a navíc nejsou návykové. Proto bych ti doporučoval, abys navštívil znovu svého psychiatra a spolu našli léky, které ti budou vyhovovat.

Bohužel to tak u antidepresiv bývá, že ne všechny vyhovují všem a musí se hledat a zkoušet. Deprese je nemoc jako jakákoli jiná a musí se léčit. Držím ti palce. Mourrison

Brácha hodně kouří marihuanu

Doktor mi předepsal antidepresiva

Sdílej

16. srpna 2023

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)

Archív