Vyměnil jsem prášky na depresi za marihuanu, můžu pokračovat?

Vyměnil jsem prášky na depresi za marihuanu

Zdravím, je mi 14 let, v dubnu jsem byl diagnostikován depresí. Od té doby jsem bral prášky, které jsem asi tak po měsíci přestal brát, protože jsem byl věčně unavený a necítil se v kůži, necítil jsem žádné emoce. Od prázdnin každý večer kouřím marihuanu, cítím se mnohem líp, a přijde mi, že mi to pomohlo víc než prášky. Mohu marihuanu kouřit dál? Přijde mi to jako skvělá alternativa než do sebe cpát chemii.

Odpověď

Milý anonyme,

tajně doufám, že mě jenom zkoušíš, nebo si ze mě děláš legraci. Protože kouření marihuany ti v žádném případě nemůžu schválit. Možná ti teď opravdu pomáhá, ale přijde čas, kdy se na marihuaně staneš závislý a ona tě bude ovládat. Je to droga jako jakákoli jiná, i když někteří lékaři potvrzují léčebné účinky marihuany (jen na určitou nemoc a jen v určité dávce, navíc pod dozorem lékařů).

Antidepresiva mají více druhů

Věřím ti, že jsi mohl být po antidepresivech, unavený a necítil žádné emoce (to bohužel některá antidepresiva dělají), ale není správné (dokonce škodlivé) je přestat o své vůli z čista jasna brát.

V současné době je mnoho druhů antidepresiv, které nemají vedlejší účinky, které ty popisuješ, a navíc nejsou návykové. Proto bych ti doporučoval, abys navštívil znovu svého psychiatra a spolu našli léky, které ti budou vyhovovat.

Bohužel to tak u antidepresiv bývá, že ne všechny vyhovují všem a musí se hledat a zkoušet. Deprese je nemoc jako jakákoli jiná a musí se léčit. Držím ti palce. Mourrison

Brácha hodně kouří marihuanu

Doktor mi předepsal antidepresiva

Sdílej

16. srpna 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív