Máma si na mně vylévá zlost a smutek

Ahoj Mourrisone, moje mamka měla hrozné dětství. Jakože fakt hrozné. Nezacházím moc do detailů, jen, že se k ní rodiče chovali hnusně, a doteď z toho má někdy úzkosti atd. S tátou ji vždycky uklidňujeme a snažíme se jí pomoct, ale někdy už je to na mě moc. Přijde mi, že si často na mně vylévá zlost/smutek. Pořád říká věci jako "Já kdybych něco takového rodičům řekla tak." "Já jsem si jako malá věcí vážila" nebo "Já měla hrozné dětství" a blablabla, a už mě někdy tahle sebelítost fakt štve. Neustále to vytahuje, jaká byla chudinka, a cítím se blbě, že ji za to obviňuju, protože bych neměla, ale ona to musí furt vytahovat, a já už pak ani nevím, co na to mám říct. "aha.?" Prostě fakt netuším, a strašně mě štve, jak se furt lituje a vylévá si na mně své emoce. Cítím se jako špatný člověk, protože vím, že to co máma potřebuje, je, aby ji někdo miloval a uklidňoval, ale já to nedokážu. Omlouvám se. 13 let

Odpověď

Milý anonyme,

děkuji ti za velmi upřímný, otevřený a moudrý dopis. Možná se ptáš, proč moudrý – proto, že v něm neskutečně vnímavě a pravdivě popisuješ maminčin stav. Je pravda, že když někdo prožije v životě něco špatného, nehezkého, tragického anebo vážně onemocní – má v životě volbu dvou cest – přijetí a nepřijetí.

Buď přijme svůj život, svoji minulost (současnost) a bude s ní pracovat, aby se s ní pokusil vyrovnat a smířit (je pravda, že to je opravdu náročná a často bolestivá práce), ANEBO se bude celý život považovat za chudáka, kterého mají všichni omlouvat, litovat, opečovávat a uklidňovat.

Jak mámě pomoct?

Tvojí povinností není maminku uklidňovat a litovat, ale jen respektovat a chápat – „Chápu a rozumím tomu maminko, že jsi měla těžké dětství, ale nemůžu a neumím ti pomoct“. Když toho na tebe bude moc, řekni jen, ROZUMÍM a odejdi. Nenechávej na sebe „házet“ její těžkost a život.

Nejlepší a nejzdravější by bylo, kdyby maminka začala chodit na terapie, kde by jí pomohli se s minulostí vyrovnat. Ale bohužel na to musí přijít sama. A hlavně musí sama chtít. Pokud sama chtít nebude, nikdo z okolí to za ní vyřešit nemůže, zvláště ne ty, jako její dítě. Moc ti držím palce a budu rád, když mi zase napíšeš. Mourrison

Co dělá terapeut a co se u něj děje?

Moje máma bývá často naštvaná

Sdílej

31. srpna 2023

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív