Máma si na mně vylévá zlost a smutek

Ahoj Mourrisone, moje mamka měla hrozné dětství. Jakože fakt hrozné. Nezacházím moc do detailů, jen, že se k ní rodiče chovali hnusně, a doteď z toho má někdy úzkosti atd. S tátou ji vždycky uklidňujeme a snažíme se jí pomoct, ale někdy už je to na mě moc. Přijde mi, že si často na mně vylévá zlost/smutek. Pořád říká věci jako "Já kdybych něco takového rodičům řekla tak." "Já jsem si jako malá věcí vážila" nebo "Já měla hrozné dětství" a blablabla, a už mě někdy tahle sebelítost fakt štve. Neustále to vytahuje, jaká byla chudinka, a cítím se blbě, že ji za to obviňuju, protože bych neměla, ale ona to musí furt vytahovat, a já už pak ani nevím, co na to mám říct. "aha.?" Prostě fakt netuším, a strašně mě štve, jak se furt lituje a vylévá si na mně své emoce. Cítím se jako špatný člověk, protože vím, že to co máma potřebuje, je, aby ji někdo miloval a uklidňoval, ale já to nedokážu. Omlouvám se. 13 let

Odpověď

Milý anonyme,

děkuji ti za velmi upřímný, otevřený a moudrý dopis. Možná se ptáš, proč moudrý – proto, že v něm neskutečně vnímavě a pravdivě popisuješ maminčin stav. Je pravda, že když někdo prožije v životě něco špatného, nehezkého, tragického anebo vážně onemocní – má v životě volbu dvou cest – přijetí a nepřijetí.

Buď přijme svůj život, svoji minulost (současnost) a bude s ní pracovat, aby se s ní pokusil vyrovnat a smířit (je pravda, že to je opravdu náročná a často bolestivá práce), ANEBO se bude celý život považovat za chudáka, kterého mají všichni omlouvat, litovat, opečovávat a uklidňovat.

Jak mámě pomoct?

Tvojí povinností není maminku uklidňovat a litovat, ale jen respektovat a chápat – „Chápu a rozumím tomu maminko, že jsi měla těžké dětství, ale nemůžu a neumím ti pomoct“. Když toho na tebe bude moc, řekni jen, ROZUMÍM a odejdi. Nenechávej na sebe „házet“ její těžkost a život.

Nejlepší a nejzdravější by bylo, kdyby maminka začala chodit na terapie, kde by jí pomohli se s minulostí vyrovnat. Ale bohužel na to musí přijít sama. A hlavně musí sama chtít. Pokud sama chtít nebude, nikdo z okolí to za ní vyřešit nemůže, zvláště ne ty, jako její dítě. Moc ti držím palce a budu rád, když mi zase napíšeš. Mourrison

Co dělá terapeut a co se u něj děje?

Moje máma bývá často naštvaná

Sdílej

31. srpna 2023

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)

Archív