Ahoj, před asi rokem a půl jsem se spřátelila s jedním klukem a dost jsme si rozuměli. Seděl hned přes uličku vedle mě a jednou řekl strašnou kravinu, která mi přišla vtipná a nějak si mě začal všímat víc. Během roku jsem si nemohla nevšimnout, že se mi svým způsobem snažil dvořit. Mě se ale nechtělo s ním nic vážného mít a tak jsem si toho nevšímala. V té době jsem měla i svou teď nejlepší kámošku a nějak jsem se prostě s tím klukem přestala bavit a bavila se jen s ní. Pak byly prázdniny a pak se stala právě věc, kvůli který se cítím divně a asi i provinile. Někdy během roku ve frontě na oběd jsem s ním navázala oční kontakt, a jak bych to řekla.. bylo to takový jiný. V tu chvilku se mi začal i líbit, což je blbý, neboť si přes prázdniny našel holku (která je taky moje spolužačka a mám ji moc ráda). Moc jim to spolu sluší, jsou spolu spokojení a opravdu jim to přeju. Problém je v tom, že se mi občas vyhýbá a celkově na mě jinak reaguje než na ostatní, myslím že mi nechce nějak ublížit nebo ve mně vyvolat marnou naději nebo tak něco. Což je ale tak divný a připadám si celkem děsně a to se vlastně nic nestalo. Chtěla bych to nějak urovnat a dát zas do normálu, ale popravdě nevím už moc jak.