Rodiče přede mnou tají bratrovy deprese

Ahoj Mourrisone, Před pár dny jsem se dozvěděla, že má můj dospělý bratr deprese. Vůbec jsem to nevěděla, a dozvěděla jsem se to vlastně náhodou. Dnes za mnou přišel táta, že měl můj bratr záchvat paniky a odvezla ho záchranka do nemocnice, a pak do Bohnic. Jsem z toho hrozně vyděšená, a strašně moc ho chci vidět. Moji rodiče za ním zítra jedou, ale nevím, proč mě nechtějí vzít, což mě strašně štve, protože mám o něj strach. Nevíš, jak bych je mohla přesvědčit, abych se k nim mohla přidat? Taky jsem naštvaná na svou taky dospělou sestru, která se o tom, že je v Bohnicích dozvěděla už před několika dny, ale tajila to přede mnou i rodiči, kteří jí to, nevím proč, prominuli. Ale já jsem na ni naštvaná, že mi zatajila tak důležitou věc, a nechápu, jak to rodičům nemůže vadit. Taky ti přijde zbytečný, abych na ni byla naštvaná? Vůbec nechápu situaci, jsem šíleně zmatená, a všichni v mé rodině přede mnou vše tají a chovají se ke mně jak k sedmiletému dítěti. Omlouvám se za zdlouhavý vzkaz, děkuju moc za odpověď :) Amálka, 13 let

Odpověď

Ahoj Amálko,

je mi moc líto, že má tvůj bratr velké deprese a taky to, jak se v celé rodinné situaci cítíš. Rozumím ti, že máš o svého bratra strach, chceš ho vidět, ale také rozumím chování rodičů a starší sestry.

Píšeš, že ti je 13 let a že tvoji sourozenci jsou už dospělí, a to je pravděpodobně důvod, proč před tebou bratrův zdravotní stav všichni tajili. Nechtěli tě vystrašit, nechtěli, aby ses trápila a možná si i mysleli, že bys situaci a bratrovu nemoc nepochopila.

Deprese se dá léčit

Máš ale pravdu, že utajováním a různou lží (i když je míněná v tom nejlepším) se nic nevyřeší a může vše naopak zkomplikovat. Navíc jsi teď ve velké nejistotě a ta kolikrát může bolet víc než jakákoli pravda.

Bylo by dobré, aby sis s rodiči a sestrou promluvila. Řekla jim všem, že chápeš, že tě chtěli chránit, ale že ty bys ráda věděla pravdu a že bys byla ráda s bratrem ve spojení.

Možná, že teď bratr nebude chtít žádné návštěvy (nebo bude chtít vidět jen někoho z vás), tak to prosím neber osobně. Dej mu čas a neboj se. Deprese je léčitelná a jen co bratrovi začnou účinkovat vhodné léky, jeho zdravotní stav se zlepší. Bratr teď nejvíce od vás všech potřebuje čas a pochopení. Mourrison

Kamarád má deprese a pije alkohol, co mám dělat?

Vyměnil jsem prášky na depresi za marihuanu

Sdílej

16. září 2023

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív