Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Odpověď

Milý anonyme,

děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis. Sám moc dobře víš a správně cítíš, že lhát se nemá a že by se měly věci a situace nazývat pravdivě. Vztah rodičů s dědečkem, ani jejich nejasnosti s penězi ty nevyřešíš, ani neovlivníš.

Jediné co můžeš si v tom sám udělat jasno, a to uděláš nejlépe tak, že si s dědečkem promluvíš. Řekni mu, že tě celá věc s penězi trápí a že bys tomu chtěl porozumět. Nevím, co vede dědečka k jeho jednání, ale třeba si myslí, že rodiče neumí dobře hospodařit s penězi a tím, že jim je nedá, je to naučí. Navíc jeho povinností už není dávat dospělým lidem peníze, i když jich má třeba dost.

Rodiče mají povinnosti

Povinnost každého rodiče je umět svoje dítě zabezpečit – kupovat mu vše, co potřebuje pro svůj zdravý vývoj. Je pravda, že občas se nějaký rodič může dostat do situace, kdy peníze nemá.

Anebo dělá druh práce, ve které se nevydělává moc peněz. V takovém případě, si má rodič sám promluvit se svým rodičem a třeba ho i slušně požádat o nějakou podporu. A hlavně to také vysvětlit svému dítěti, že holt vaše rodina si nemůže dovolit to, co sousedé.

Proč tě nutí ke lži?

To ale neznamená, že byste nemohli být šťastní, nebo dokonce šťastnější. Je spousta věcí a zážitků, které si za peníze nekoupíš. Můžete se třeba dohodnout s dědečkem, že by ti začal dávat nějaké kapesné, které by sis šetřil na věci nebo zážitky, na které rodiče nemají peníze.

Rodiče tě nutí ke lži asi proto, že se třeba sami stydí, že neumí ušetřit. Ale věř, že tomu se dá naučit. Můžete se to třeba začít učit společně. Řeknete si, kolem máte dohromady peněz, za co měsíčně utratíte a kolik vám zbude – na koníčky, sport, filmy a tak. Naučíte se všichni nejen hospodařit, ale ty si při tom i procvičíš matematiku a logické myšlení. Mourrison

Rodiče přede mnou tají bratrovy deprese

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Sdílej

11. října 2023

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív