Pomoc! Viděla jsem strašidelný film a bojím se i sama doma!

Ahoj Mourrisone, viděla jsem strašně strašidelný film a bojím se být sama i doma. Neříkej mi, že jsem se na něj neměla dívat, protože nám ho učitelka pustila ve škole o supla a mně bylo trapný říct ne. Prosím pomoz mi, Mája

Odpověď

Ahoj Májo,

to víš, že ti nebudu říkat, že ses na tak strašně strašidelný film (nebo horor?) neměla dívat. Taky bych před celou třídou nenašel odvahu přiznat, že ho nechci vidět, protože se pak možná budu bát. Ale moc dobře tě chápu. Také mám pár filmů, které mě děsí ve snu.

Ze všeho nejdřív si uvědom, že horory a strašidelné filmy se natáčí právě proto, aby se lidé báli a aby v nich vyvolaly strach. Ale žádná strašidla, žádní duchové, ani žádné příšery neexistují. Ty ti zkrátka ublížit nemohou.

Co máš dělat, když se bojíš?

Když se teď bojíš nějakou dobu být sama doma, normálně to rodičům přiznej. I oni určitě měli někdy strach a museli ho překonat. Můžeš teď mít třeba častěji doma nějakou kamarádku.

Postupně pak můžete začít dobu, kdy zůstaneš sama trénovat – nejdříve půl hodiny, pak hodinu, dvě atd. Naplánuj si na tu dobu vždycky nějakou činnost, aby ti čas rychleji ubíhal (třeba úklid, vysávání a podobně). Taky můžeš něco tvořit (malovat, vyrábět), abys zaměstnala svoji mysl.

Uvidíš, že se strachem brzy zacvičíš. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Můj kluk chce, abych se s ním dívala na porno

Bojím se doktorů, co mám dělat? 💀

Sdílej

19. listopadu 2023

Mám problém s první láskou

Ahoj Mourrisone, mám problém. Jde o kluka. Poprvé jsme se viděli, když mi byly 3 a jemu 5 (to si samozřejmě nepamatuju). Potom jsme se viděli, když mi bylo 11. Nikdy se mi nelíbil, ale najednou jsem se extrémně zamilovala. Byli jsme spolu na apaluše a pořád jsme se na sebe dívali a několikrát jsme navázali i rozhovor. Potom jsme se potkali v hospodě a povídali si o našich zájmech, kde bydlíme, co studujeme a tak. Já jsem se ho potom zeptala, jestli někoho má. On řekl, že ne a potom se mi vyhýbal, ale stejně se na mě díval. Bohužel to byl poslední den, takže jsme se už jen rozloučili. Doma jsem mu potom napsala a on mi odepsal a dalo by se říct, že si píšeme, ale na odpověď čekám kolikrát i celý den, už si říkám, že nemá zájem, ale pak odepíše hrozně mile. Omlouvám se, že se tak rozepisuju, ale už se dostávám ke konci. Ráda bych mu řekla, co k němu cítím a třeba ho někam pozvala, ale co když mě odmítne? A neměl by tohle udělat spíš on? Já se právě bojím, že i když mu je už 16, příliš se stydí a neudělá to. Nebo mě jednoduše nechce. Moc prosím o radu. Štěpánka (mimochodem mně bude 15 let)

Archív