Táta mě mlátí, ve škole se mi posmívají. Řežu se a chci z domova!
Ahoj Mourrisone, prosím pomoc mi, nevím, co mám dělat a nemám nikoho, komu bych se svěřila. Jsem holka, 12 let a kluci si ze mě furt dělají srandu asi tak rok nebo dva, někdy mají jen hloupé poznámky ale minulý rok po mě i házeli různé papírky s no... ne moc milým textem nebo se sešli a posmívali se mi za moje kresby (a to i kluci, který jsem nikdy neviděla). Snažila jsem se to říct tátovi (matku nemám), ale ten mi jen řekl, že dokud mě nemlátí, tak že je to v pořádku, a že to jen přeháním. Letos to začala „řešit" učitelka ale v podstatě i řekla, je to má vina, a že si za to můžu sama. Jeden den jsem to už nedala a zhroutila jsem se na záchodech, o čem se pak učitelka dozvěděla, a tak trochu zmírnila a byla víc milá, ale i když mě donutila jít příští den do školy s tím, že dostanou 2 z chování atd, tak se jen museli neupřímně „omluvit" před třídou, ale to to jen zhoršilo. Doma to není o moc lepší, žijeme v 1 domě, ale máme to tu rozdělený na 3 byty, v jednom bydlí strýc a na vrchním patře spím já, ve 3. otec společně s takovou zlou ženskou, s kterou má styk a která tu bydlí 2 roky zadarmo. U táty funguje vše v pořádku, ale nám (já + strýc) tu nejde teplá voda, topení, zásuvky, strop je taky celkem v háji a praskají nám tu zdi, já musím spát na posteli, která je rozbitá a bolí mě z toho záda. Táta se vždy opije nebo zhulí a pak mě nadává, vyhazuje tu jeho ženskou z domu, nebo mě začne mlátit, jednou se to zvrtlo, ji vyhodil a do mě začal kopat, tak mě řekla, ať přes můj mobil zavolám policii a říkala mi, co jim říct. Obrátila to proti mně, aby mě dostala z domu, zamkl se u nich (jen on) na 3 dny a já jsem musela lízt oknem pro svačinu do školy nebo jen jídlo pro nás či pro její make-up. Nezvládám to, tohle se děje pořád. Ve škole se mi začaly smát i holky, a kdyby to skončilo jen u slov. Jsem beznadějná, nejradši bych utekla z domu a ztratila se, abych nemusela za spolužákama. Hroutím se a někdy, když musím jít do školy, tak si vymýšlím, že je mi špatně, abych tam nemusela, chodím v hodině tak často na záchod, protože to ve třídě nezvládám (a taky se tam řežu), až že se mě začala učitelka ptát, jestli nemám problémy s močákem, jak jsem zmínila, řežu si ruce a všem, kdo se ptá, tak říkám, že mě poškrábala kočka, doma si toho nikdo nevšiml. Přemýšlím, jak snadné by to bylo, kdybych tu už nebyla, nemusela bych nic řešit a možná by si i uvědomili, že mě mají rádi, no jsem asi jen naivní, haha. Prostě jen chci pryč. Řežu se, už jen proto, že nemám nic dělat a taky mě to trochu baví – lidi se někdy aspoň trochu zajímají. Prosím o jakoukoliv radu či pomoc. Děkuji
Odpověď
Milá anonymko,
je mi opravdu moc líto, co prožíváš a jak se cítíš. Z tvého dopisu cítím upřímnou zoufalost, touhu po přijetí, touhu po lásce a touhu po klidném a láskyplném domově. Na všechno, co jsem vyjmenovala, máš právo.
Píšeš, že ti je dvanáct let, takže do dospělosti, kdy si budeš moct zařídit život po svém, ti schází ještě šest let. Na jednu stranu to uteče jako voda, ale stranu druhou je nutné, aby těch šest let vypadalo jinak, než jak popisuješ. Proto je nesmírně důležité s tím začít něco dělat.
Může to být týrání
Podle toho, co jsi popisovala, nevím, jestli má smysl si s tatínkem v klidu promluvit a povědět mu, jak se doma cítíš, po čem toužíš a co chceš. Protože pokud nevidí a neví, že nemáš přístup k topení, k elektrickým zásuvkám a teplé vodě, mohli bychom to už klidně nazvat „týrání svěřené osoby“.
Nemusíš trpět! •
Pixabay
S tím by ses opravdu měla svěřit buď někomu dospělému, kterému věříš, anebo se obrátit třeba na Linku bezpečí (telefon: 116 11). Vůbec nejlepší bude, když se podíváš na webovou stránku www.pravonadetstvi.cz, kde najdeš konkrétní telefonní čísla na konkrétní krizové linky v konkrétních městech. Neboj se, vše je absolutně anonymní.
Nemusíš trpět!
Uvědom si, že nemusíš trpět, nemusíš snášet věci, které tě poškozují, nemusíš žít v nevyhovujících podmínkách – ale musíš se s tím někomu svěřit. Vím, že to není jednoduché, že to chce opravdu hodně odvahy, ale věř tomu, že to stojí za to. Uleví se ti, hodní lidé ti pomohou a bude líp.
Moc ti držím palce a budu moc rád, když mi napíšeš, jak se tvoje situace doma řeší. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!
Připadám si jako dítě, jak mám zapadnout mezi ostatní?
Ahoj Mourrisone, snad celý život vypadám mladší (lidé si myslí, že je mi 11-12 let) a vůbec mi nepřijde, že je mi 14, skoro 15. Já se možná i mladší cítím. Mám úplně jiné zájmy než spolužáci. A přijde mi, že je to špatně. Vždyť za pár let už budu dospělá, což si také vůbec neuvědomuji. Poraď mi, prosím, jak se mám víc začlenit mezi vrstevníky? Trochu mě děsí, že hodně mých dobrých kamarádů je třeba o 2 roky mladší než já.
Potřebuji poradit, pan ředitel mi chce dát 2 z chování na vysvědčení, ale jsem v 8. třídě, takže se mi to bude brát na střední a na spoustu škol mě nevezmou, a tak paní učitelka třídní chce na pedagogické radě se zeptat, jestli by nešla jenom Ředitelská důtka, je to za to, že jsem na záchodech natáčela kamarádku na mobil, kde se mohla zranit. A já nevím, jak to mám říct rodičům a jestli by mně vzali na uměleckou školu, děkuji za odpověď. Niky
Ahoj Mourrisone. Jsem v prvním ročníku osmiletého gymnázia ale chtěl bych se vrátit na základní školu, na kterou jsem chodil kvůli tomu, že jsem měl na škole skvělé kamarády. S jedním chodím na dva kroužky, s dalším jezdím na víkendovky, ale s ostatníma se stýkám, jenom když naplánuji výlet. Další důvod je, že učení probereme velmi rychle a další hodinu píšeme test a v písemkách, které píšeme, jako opakování 5. ročníku je spousta věcí, o kterých jsem se neučil. A poslední důvod je, že třída, ve které jsem, si vykládají o jiných věcech než já. Sice mám kamarády, ale ti mě nepřijdou tak dobří jako mí bývalí. Mamka mně řekla, že musím kamarády líp poznat a zatím mně řekla, že zatím nepřestoupím. Robin 12 let
Jsem normální, když se mi líbí vlastní sestřenice?
Ahoj vím, že to je docela zajímavá otázka a že tuto otázku asi neuslyšíš každý den, ale stejně bych se chtěl zeptat. Mám totiž takový pocit, že můj morální kompas je zmatený či rozbitý, protože myslíš si, že je normální, když se mi líbí moje sestřenice? Už si nevím rady, kdysi dávno, jak jsem byl u dědy, tak na mě občas, tak jako koukla párkrát, což z toho může něco vyplívat XD, každopádně není to, tak důležité, že se jí možná líbím, jako může to být velká pravděpodobnost, ale stejně mi nepřipadá v úvahu na to vůbec myslet, že s ní budu chodit a co jsem původně chtěl napsat je to, že jakmile jsme odjeli od dědy, tak jsem na ni zapomněl. Byla oslava od strejdy a ona tam byla taky a díky tomu mám ty zamilované pocity znova. Už nevím co s tím. Nevím si rady. Jak si mám tohle to vysvětlit sám? Natož pak mámě? Joo oukey v ČR je to sice legální, ale stejně. No nikdy by mě nenapadlo, že vše co si prožiju v tomto životě ať už ve škole či co všechno, tak nikdy mě nenapadlo, že se zrovna zamiluju do sestřenice. Začíná to ze mě vysávat energii. Vím, asi to až moc prožívám, ale stejně co kdyby se to náhodou fakt stalo? Můj strejda je hodný, s ním mám dobrý vztah, ale ty jo kdyby, mě zbil za tohle (Což taky nemusí, že jo.) To by od něho asi bolelo (trošičku víc) a ještě k tomu reakce od dalších z rodiny. Nooo katastrofa docela teda. PS: Té sestřenici je aspoň víc jak 18 let
Ahoj Mourissone. Mám takový divný problém. Už od malička nemám ráda kluky, vlastně mám pocit, že k nim cítím čirou nenávist. Vůbec nevím, čím to je, nemám s nimi nějakou špatnou zkušenost, možná jen to, že mám rozvedené rodiče a táta se k mamce chová dost hnusně, někdy je to i vážnější. Vůbec s nimi nedokážu mluvit, dokonce, i když přijde do třídy učitel, tak se cítím divně. Asi už jsem přestala věřit, že na světě existujou nějaký hodný a slušný kluci, protože kromě tebe jsem ještě asi žádného nepotkala. Nevím, jestli je to prostě puberta, ale někdy jsem na ně tak naštvaná, že kvůli tomu nemůžu spát a vybíjím si to tím, že kreslím depresivní kresby. Je to v pořádku? Děkuji. Anonymka.
Bojím se, že se líbím svému učiteli! Zvláštně se chová...
Ahoj Mourrisone, ve škole máme dílny. A učitel se ke mě chová hrozně zvláštně. Schválně mě přesadil dopředu, nebo si mě jedinou odvedl ze třídy, aby mi sám ukázal, kde jsou koše. Pořád na mě kouká. Bojím se, že se mu líbím. Anonymka, 15 let
Jsem velmi smutný kvůli tomu, že moje holka pořád mluví s ostatními kluky ze třídy, mám z toho deprese, a i když jsem jí to řekl, tak to pořád dělá, už jsem zoufalý.
Co mám dělat, když se mi líbí moje nejlepší kamarádka?
Ahoj Mourrisone, moje nejlepší kamarádka se mi extrémně líbí a každý se nás ptá, proč spolu nechodíme, ale vždy jen řekneme, že s tím druhým nikdy a že jsme jen kamarádi, ale já k ní cítím něco víc, co mám dělat? Jakub
