Mám strach o našeho pejska, co mám dělat?

Mám strach o našeho pejska

Ahoj Mourrisone, mám strach o našeho pejska. Jsem jím úplně posedlá a furt zkoumám, jestli mu něco není. Teď si furt drbe uši a já zase šílím. Mohl bys mi poradit, co mám dělat? Děkuji za odpověď. Kristýna

Odpověď

Ahoj Kristýno,

rozumím ti a chápu tě. My všichni máme strach o ty, které milujeme, máme rádi nebo se nám nějakým způsobem zapsali do našich srdcí. Klidně to může být i pes. Strach je vlastně to, že nevíme, co nás čeká, na co se máme připravit, zkrátka se bojíme neznámého. Něčeho neznámého, co se vlastně vůbec nemusí stát nebo přihodit.

Jak zvládat strach a úzkost

Na otázku, proč si tvůj pejsek často drbe uši, ti odpovědět nemůžu, nejsem ani veterinář, ani odborník na psi, ale můžu ti poradit, jak zvládat svůj strach. Vždycky, když tě přepadne úzkost a strach o pejska, cíleně zaměstnej svoji mysl něčím jiným (zkrátka a dobře okamžitě začni myslet na něco jiného);

zaměstnej nejen mysl, ale začni i něco dělat (třeba jdi sportovat, číst, psát, dívat se na film, učit se a podobně);

zkus se začít soustředit na svůj dech (začneš v momentě přemýšlet nad dýcháním – můžeš i počítat nádechy a výdechy – a přestaneš myslet na pejska);

snaž se svého pejska nepozorovat, ale naopak s ním vyvíjej nějakou aktivitu; atd.

Prostě, když tě strach o pejska přepadne a začneš přemýšlet, co by se v budoucnu mohlo stát, přestaň myslet na budoucnost, ale žij a mysli TADY A TEĎ. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Pomoc! Viděla jsem strašidelný film a bojím se i sama doma!

Mám strach, že nebudu moct mít děti

Sdílej

1. prosince 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív