Jakou mám sexuální orientaci? Líbí se mi kamarád i holky

Ahoj Mourrisone poslední dobou to mám hodně těžký. Je mi 12 let, jsem v 6. ročníku a nejsem si jistý se svou orientací, už 3 roky se mi líbí kluk, který je můj kamarád. A cítím se s ním, jako by mi měli vyletět motýli z břicha. Hodně se smějeme a kolikrát se mi i po něm stýská. A někdy i holky se mi líbí, ale necítím to tak tolik jak u mého kamaráda. A někdy jsem z toho citově v háji, jestli to cítí stejně. Jen chci od tebe vědět, jestli to mám vzdát. Díky Anonym

Odpověď

Milý anonyme,

i tobě moc děkuji za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Rozumím tvé citové rozpolcenosti (vnitřní rozpornosti). Můžu tě ale ujistit, že nejsi sám, kdo se ve tvém věku v sobě nevyzná.

Jsi v pubertě, začínáš objevovat svoje tělo, snažíš se vyznat ve své duši – a to všechno je dlouhá (a u někoho může být strastiplná) cesta. Ale neboj, najdeš se – jen na sebe nespěchej, neměj příliš vysoké nároky, neodsuzuj se a na nic netlač. Ani na svoji sexuální orientaci.

Sexuální představy a touhy napoví

Pozoruj dál svoje pocity, když jsi s kluky, a také když trávíš čas s holkami. Brzy se u tebe začnou objevovat různé sexuální představy a touhy a ty ti hodně napoví, k jakému pohlaví se přikláníš.

Být tebou, tak bych na svého kamaráda, který se ti líbí, moc netlačil. Možná časem zjistíš, že je na holky, takže sám poznáš, že u něho nemáš šanci jako partner, ale můžete klidně být nejlepšími přáteli. Jestli tě má opravdu rád, bude tě mít rád i s odlišnou sexuální orientací. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Mourrisonova poradna: Jaká je má sexuální orientace? Jsem nebo nejsem gay, lesba?

Neskutečně se bojím přiznat, že jsem gay

Sdílej

10. prosince 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív