Nemám chuť žít a všechny nenávidím! Čekám jen na smrt...

Někdy nemám chuť žít. Nenávidím všechny okolo a pohrdám jimi. Přijde mi, že jen čekám na smrt, ale mezitím mě čeká strašná (jak fyzická tak mentální) bolest.

Odpověď

Milý anonyme,

z tvého dopisu cítím velkou bolest a velké zoufalství. Takto se většinou cítí lidé, kteří mají nějaké velké trápení, starosti nebo problémy, se kterými si nevědí rady a sami je neumějí nebo nemohou vyřešit. Také za tím mohou stát i zdravotní problémy – v takovém případě pomohou dobře vybrané léky.

Proto ti ze všeho nejvíc radím a doporučuji, aby ses pokud možno okamžitě obrátil na některého z dospělých ve svém okolí – rodiče, prarodiče, učitele, školního psychologa, pediatra (tvůj lékař) a svěřil se s tím, jak se cítíš.

Duševní problémy může mít každy

Věř tomu, že nejsi sám, kdo podobné pocity prožívá a že není vůbec ostuda požádat o pomoc.

Kdyby sis zlomil nohu, také bys netrpěl, nečekal a obrátil by ses na ortopeda, aby ti ji spravil a dal do sádry. Za čas by sis ani nevzpomněl, že byla noha zlomená. A přesně tak to je i s duševním stavem – vyřeší se problémy, rozmotá se trápení, zaberou léky a je zase fajn. Držím ti moc palce a napiš mi, jak se máš. Mourrsion

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Nenávidím svůj život a přemýšlím o sebevraždě

Rodiče na mě řvou a bijí mě, když přinesu trojku

Sdílej

22. prosince 2023

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Archív