Cítím se jako kluk v holčičím těle a bojím se, že to rodina nepřijme
Milý anonyme,
jsi úžasný, že jsi našel odvahu mi napsat. Nesmírně upřímně jsi popsal, jak se cítíš, jak se vnímáš a co prožíváš.
Vím, že tě to asi neuklidní, ale takto se cítí z počátku každý transgender (pro ostatní čtenáře připomínám, že je to člověk, jehož genderová identita není v souladu s biologickým pohlavím, se kterým se narodil). Je to zkrátka přesně tak, jak jsi popsal.
Jak se s tím vyrovnají rodiče?
Tvoji obavu, říct to rodičům, chápu. Rodiče si zvykli na to, že se jim narodila dcera a teď nebo časem si budou muset zvyknout na kluka. Věř tomu, že si zvyknou a přijmou tě. Jen jim budeš muset nechat taky prostor a čas na vyrovnání. Všichni rodiče jsou nejšťastnější, když je jejich dítě šťastné a spokojené. A když ty budeš šťastný a vyrovnaný jako kluk, nic jiného jim nezbude.
Píšeš, že se teď cítíš nepříjemně hlavně kvůli prsům. To můžeš vyřešit hodně volnými triky a mikinami. Pokud budeš chtít v budoucnu projít nějakou hormonální terapií, do osmnácti let s tím budou muset souhlasit rodiče. V osmnácti letech už se můžeš rozhodnout sám. Moc ti držím palce, buď statečný a hlavně se přijímej takový, jaký jsi. Mourrison
Potřebuješ pomoc a poradit?
Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!