Kamarád je sprostý, dělá si srandu z tragédií a myslí si, že je frajer

Ahoj Mourissone, ve třídě mám kamaráda, který mluví strašně sprostě a nevhodně. Myslí si, že je frajer, jen protože říká furt sprostá slova a mně to vadí, protože se za něj jakožto kamarád cítím až nepříjemně. Dneska konkrétně zemřela spolužačce babička a místo toho, aby řekl větu typu ,,upřímná soustrast" nebo ,,odpočívej v pokoji", tak se jí ze „srandy" vysměje a řekne „tvoje bába byla stará jak naše fyzikářka a zaslouží už si to, akorát fyzikářka měla štěstí" nebo si DĚLÁ (přítomný čas) srandu ze střelby na FFUK. Já jsem s ním rozuzlil spolupráci, ale je mi ho celkem líto, protože je nejspíš psychicky v nepořádku a chtěl bych mu pomoc, ale nevím jak, protože každý na něj pohlíží jako na rebela, ale já když se s ním bavím, tak mi přijde, že je spíš ,,mimo" a ne rebel. Jak mu mám pomoci nebo jestli mu mám pomoci. Děkuji Karel, 13 let

Odpověď

Ahoj Karle,

děkuji ti za upřímný dopis, že kterého cítím, jak moc jsi přemýšlivý, soucitný a empatický.

Máš naprostou pravdu v tom, že lidé, kteří se chovají nějakým způsobem výstředně a neadekvátně dané situaci, něco za svým chováním skrývají. Většinou to bývá vlastní nejistota, trápení, bolest, nízké (nebo žádné) sebevědomí, anebo touha po pozornosti (i třeba negativním způsobem).

Jak pomoct?

Je od tebe moc hezké a milé, že mu chceš pomoct. Nejvíc mu můžeš pomoct, když s ním zkusíš mluvit jako rovný s rovným a třeba se ho i zeptáš, co ho vede k takovým slovům.

Bude trvat asi delší dobu, než ti začne důvěřovat a třeba se ti i svěřovat. S takovými lidmi musí mít člověk opravdu velkou a upřímnou trpělivost. Pro ostatní je jednodušší ho zařadit mezi rebely nebo grázly, než se ho snažit pochopit. Možná by ses mohl svěřit a poradit se třeba se školní psycholožkou anebo učitele, kterému nejvíc věříš. Já věřím, že ti pomohou. Mourrison

Kamarád mi řekl ligma a já nevím, co to je

Kamarád mi řekl ligma a já nevím, co to je

Soused sprostě nadává na Ukrajince

Soused sprostě nadává na Ukrajince

Sdílej
 
 

Můžu mít brigádu na internetu, když už mi je 15?

Ahoj Mourrisone, vím, že můžu na brigádu, až budu mít skončenou základní školu. Ale protože jsem šel o rok později, tak už mi teď o prázdninách bylo patnáct, i když jdu do devítky. Můžu mít brigádu na internetu, když už mi je 15? dík, Vilda

Bojím se o svoje rodiče, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, nevím proč, ale začala jsem mít hrozný strach o rodiče. Máme spolu skvělý vztah a já nechci, aby se jim něco stalo a taky chci, aby nikdy neumřeli. Co mám dělat, abych se o ně tak nebála? Františka

Co je to psychická šikana a týrání?

Ahoj Mourrieone, chtěla bych se zeptat, co si mám představit pod tím, když někdo někoho psychicky týrá. Fyzicky vím – to ho asi bije. Viola

Jak říct holce, že ji miluju?

Ahoj, jak mám říct holce, že ji miluju? Kája

S rovnátky se budu strašně stydět! Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, na internetu jsem četla, že existujou průhledný rovnátka, ale stojí asi sto tisíc. Strašně nechci ty s drátama, protože se za ně budu stydět. Co mám dělat?

Mám anorexii?

Milý Mourrisone, měřím asi 160 cm a vážím 40 kg. Vím, že bych měla přibrat, ale když se podívám do zrcadla, tak si připadám tlustá, a proto mi nejde jíst. Myslíš, že mám anorexii?

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Když se podívám do zrcadla, vidím, jak jsem hnusná!

Ahoj Mourrisone, pokaždý, když se podívám do zrcadla, tak vidím, jak jsem hnusná. Radši jsem si z pokojíčku dala pryč, abych se na sebe nemusela koukat. A neříkej mi, že každej je něčím krásnej. Já nejsem.

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka