Mám takový zvláštní problém, nevíš co dělat????

Ahoj Mourrisone. Mám takový zvláštní problém. Na základce se se mnou nikdo moc nechtěl bavit až na jednu holku, říkejme jí třeba Míša. Míša se chtěla bavit se mnou, ale taky s ostatními holkami. Problém byl, že holky se nechtěly bavit se mnou a tak se nakonec rozhodla, že dá přednost holkám přede mnou. Bylo mi to strašně líto a připadala jsem si bez ní hrozně osamělá. Protože jsem byla chytrá, tak jsem se dostala na gymnázium, na které teď chodím prvním rokem. Problém je ten, že jsem se dostala do pozice Míši. Je tu jedna holka, říkejme jí třeba Linda, se kterou jsem si na začátku sedla. Nechce se moc bavit s ostatními holkami a holky o to ani moc nestojí. Ony jsou fajn, jenomže Linda je občas protivná a na všechno kolem si stěžuje a holky ji znají jenom takhle. Snažila jsem se je dát dohromady a ukázat, že Linda je fajn holka, jenomže i kdyby se mi to povedla, tak o to Linda nestojí a raději bude sama. Přála bych si být s holkami i s ní, jenomže to je nereálné. Nechci Lindu opustit, jako to udělala Míša mně, jenomže holky mám ráda stejně jako Lindu. Nevíš co dělat????

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti za upřímný dopis, ve kterém (aniž bys to sama vytušila) sis vlastně odpověděla. Kdo jiný by se měl lépe vcítit do kůže Lindy než ty. Sama jsi zažila chvíle, kdy se s tebou nechtěl nikdo bavit, jak ti bylo a jak ses cítila, když dala Míša přednost ostatním – cítila jsi lítost a osamění.

Píšeš, že by Linda byla raději sama než s ostatními, ale kdo ví (do hlavy jí nevidíme). Chceš ode mě poradit – řiď se vlastní intuicí a srdcem. Když chceš něco podniknout s holkami a Linda s vámi nechce (bude fér, když jí to nabídneš), jdi bez výčitek s nimi. No a jindy můžeš zase strávit čas s Lindou.

Nikdo ti nemůže nakazovat, s kým a jak se máš nebo musíš kamarádit. A není nic špatného na tom, když se kamarádíme s lidmi, kteří se navzájem nemusí. Tvůj úkol není, je neustále dávat dohromady. Dělej vše tak, aby bylo dobře tobě, Lindě i holkám. A jestli už budete všichni pohromadě, nebo zvlášť, je jedno. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Posmívají se mi, že jsem gay, protože mám nej kámoše kluka

Mám ráda kamaráda víc než jako kamaráda, co s tím?

Sdílej

5. února 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna