Kámoška je fajn, ale máme úplně jiné názory a uráží mě...

Čau, potřebovala bych radu. Mám jednu kámošku a je fajn, ale na nějaké věci máme dost jiné názory. Myslím, že někdy mě bere jako bff a někdy naopak vůbec. Taky mě štve, když říká o sobě, že je zajímavá, hezká atd. Já vím, že to nemyslí špatně, ale já si pak říkám, že nejsem tak hezká a zajímavá. Ale je to fajn kámoška, ale párkrát mě celkem urazila, já jsem jí řekla, že mi to vadí, ale ona to udělala ještě jednou. No, ale nechtěla bych se vzdávat tak dobré kámošky jen proto, že je občas otravná. Dík. Anonymka

Odpověď

Milá anonymko,

píšeš, že ti vadí, co o sobě tvoje kamarádka říká. Abych pravdu řekl, tak jí to asi nemůžeš zakázat, zvláště pokud si opravdu myslí, že je zajímavá a hezká. Možná si tak vůbec nepřipadá, jen si tím zvyšuje svoje sebevědomí.

Důležité je, jak se vidíš ty sama. Když ona o sobě říká, že je zajímavá a hezká, tak ty si pro sebe můžeš říct - jo, je to pravda, ale já mám krásnější vlasy, oči, delší nohy, zajímavou tvář a podobně.

Spíš se mi nelíbí, že i když jsi jí jasně řekla, čím tě urazila - ona to udělala nebo dělá dál. Pokud nebude akceptovat (přijímat) tvoji prosbu, aby to nedělala, nezbývat nic jiného, než se buď nad tím povznést a dělat, že ti to nevadí, anebo se s ní na nějakou dobu přestat kamarádit. Uvidíš, jestli z toho něco zabere. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Kamarádka má asi poruchu příjmu potravy

Kamarádka má asi poruchu příjmu potravy

Holky ve třídě se se mnou nebaví

Holky ve třídě se se mnou nebaví

Sdílej

Nevím, jestli chci: Mám být ve vztahu, když to bolí?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych slyšet tvůj názor, protože jsem takovej rozpolcenej. Už dva roky chodím s jednou holkou a mám ji moc rád. Jenže. Když jsme spolu, tak jsem šťastnej a tak, ale pak když spolu nejsem, tak se necítím dobře a někdy mi je i fakt blbě. Co to je?

Jak to mám udělat? Chci se oblíkat podle módy, ale nemáme peníze

Ahoj Mourri, prosím tě, poraď mi, jak to mám udělat, když mě strašně moc zajímá a baví móda, a taky bych se chtěla oblíkat úplně ale úplně nejmoderněji. Jenže tu je jeden problém – nemáme na to peníze. Díky za radu, Janina

Bojím se: Dají mi rovnátka, co když mě pak nechá?

Ahoj Mourrisone, za měsíc mi budou dávat rovnátka a já se hrozně bojím, že mě kvůli nim nechá můj kluk. Třeba už se mu nebudu líbit, když je budu mít v puse. Myslíš, že se se mnou kvůli tomu může i rozejít? Mariána

Je to pravda? Největší úspěch budou samé jedničky na vysvědčení...

Ahoj Mourrisone, můj táta mi říká, že největší úspěch bude, když budu mít na konci roku na vysvědčení samý jedničky. Je to pravda?

Problém s rodiči: Táta mě pořád kritizuje

Ahoj Mourrisone, dneska jsem pomáhala tátovi doma uklízet, ale on mě při tom pořád kritizuje. Pořád mi říká, dělej to takhle, proč to neděláš jako já, neděláš to pořádně a tak. A mě to už nebaví mu pomáhat, když se mu pořád něco nelíbí.

Problém ve škole: Učitelé mi zadávají skupinovou práci s pětkaři

Ahoj Mourrisone, chtěla bych, abys mi poradil s problémem ve škole.... Víš, naši učitelé milují skupinové práce, a proto nám je často zadávají. Ale jelikož mě považují za jedničkářku, tak mě pořád dávají s pětkaři, abych jim nejspíš vylepšila známku, protože oni by určitě dostali za 5. Vadí mi to, jelikož ti pětkaři nechtějí pracovat, a mně se pracuje velice nepříjemně, protože buď všechno udělám sama, nebo to pokazí oni. Nakonec sice nedostaneme pětku, díky mě, ale horší známku např. 3 skoro vždycky. Klára

Mám divný pocit, že si musím všechno nějak zasloužit... Co s tím?

Ahoj Mourrisone, nevím, jak je to možný, ale mám takový divný pocity. Furt se někomu omlouvám, neříkám, co si myslím, protože si myslím, že mě pak nikdo nebude mít rád anebo mě nebude brát. Někdy mi to nevadí, ale někdy se cítím na nic, tak divně, jako že si musím všechno nějak odpracovat. Je to možný?

Holky se mi pořád posmívají, i když jim nic nedělám. Co s tím?

Ahoj Mourrisone. Holky se mi pořád posmívají. Nic jim nedělám a takhle se to se mnou táhne už 3 roky.

Líbí se mi. Mám mu napsat, nebo to říct osobně?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - jak říct klukovi, že se mi líbí? Bydlíme celkem daleko, někdy se vídáme, v létě třeba jezdíme do campu a na podzim na chatu, ale stejně drtivou část roku trávíme jinde. Píšeme si, řekla bych dost často, téměř denně a to i více než hodinu. Mám pocit, že se mu možná také líbím, chová se ke mně opravdu hezky, jenže nemám srovnání, jelikož vím, jen jak se chová k ségře. Ale píše mi omluvné zprávy, pamatuje si maličkosti, máme stejný smysl pro humor, píše první (i já, ale chápete...), takže - šance tam určitě je. Chci mu to říct, jelikož se mi líbí už dost dlouho a cítím se špatně to neříct. Ale nevím kdy a jak, bojím se. Bojím se reakce, navíc o tom neví ani rodiče. Poradíte mi prosím, jak mu to říci? A asi bude lepší počkat, až se uvidíme naživo, že? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.