Kámoška je fajn, ale máme úplně jiné názory a uráží mě...

Čau, potřebovala bych radu. Mám jednu kámošku a je fajn, ale na nějaké věci máme dost jiné názory. Myslím, že někdy mě bere jako bff a někdy naopak vůbec. Taky mě štve, když říká o sobě, že je zajímavá, hezká atd. Já vím, že to nemyslí špatně, ale já si pak říkám, že nejsem tak hezká a zajímavá. Ale je to fajn kámoška, ale párkrát mě celkem urazila, já jsem jí řekla, že mi to vadí, ale ona to udělala ještě jednou. No, ale nechtěla bych se vzdávat tak dobré kámošky jen proto, že je občas otravná. Dík. Anonymka

Odpověď

Milá anonymko,

píšeš, že ti vadí, co o sobě tvoje kamarádka říká. Abych pravdu řekl, tak jí to asi nemůžeš zakázat, zvláště pokud si opravdu myslí, že je zajímavá a hezká. Možná si tak vůbec nepřipadá, jen si tím zvyšuje svoje sebevědomí.

Důležité je, jak se vidíš ty sama. Když ona o sobě říká, že je zajímavá a hezká, tak ty si pro sebe můžeš říct - jo, je to pravda, ale já mám krásnější vlasy, oči, delší nohy, zajímavou tvář a podobně.

Spíš se mi nelíbí, že i když jsi jí jasně řekla, čím tě urazila - ona to udělala nebo dělá dál. Pokud nebude akceptovat (přijímat) tvoji prosbu, aby to nedělala, nezbývat nic jiného, než se buď nad tím povznést a dělat, že ti to nevadí, anebo se s ní na nějakou dobu přestat kamarádit. Uvidíš, jestli z toho něco zabere. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Kamarádka má asi poruchu příjmu potravy

Holky ve třídě se se mnou nebaví

Sdílej

29. února 2024

Je mi zle ze školy a mám panické ataky

Ahoj Mourrisone, obracím se na tebe, protože vím, že ty vždy poradíš. Jsem na střední a vloni jsem málem nepostoupila do dalšího ročníku. Jen pomyslím na školu a na nadcházející testy, je mi zle. Projevuje se to na mě i fyzicky, hlavně motáním hlavy a neustálým napětím. Mám strach, že se jednou ve škole zhroutím. Zatím se mi to podaří nechat, až když jsem sama a můžu v klidu brečet. Při neúspěchu to nesu hodně špatně. Prožívám to pořád dokola. Měla jsem už i čest s panickými atakami. Chci prostě odmaturovat a nezbláznit se z toho, nevím jak dál...

To mě fakt trápí: Jsme divná rodina, která se pořád hádá

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou poradit o něčem, co mě fakt trápí. Jsme docela velká rodina, která se schází skoro vždycky, když má někdo narozeniny. Jenže skoro vždycky se tam dospělí pohádají, máma nebo teta nebo babička pak brečí. A to je fakt vždycky. Už mě to ani nebaví tam jezdit, ale mám je vlastně všechny svým způsobem ráda. Poradil bys mi, co bych jim všem měla říct? Díky za radu, Gábina

Dřív to byl jen kamarád, ale teď ho miluju... co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, jsem úplně zmatená. Od první třídy sedím v lavici s jedním klukem a jsme velký kamarádi. Bydlíme v jedné vesnici, a tak jezdíme i domu spolu, vždycky se děsně nasmějem. Jenže já jsem si teď uvědomila, že ho asi miluju, pořád na něj myslím a když nejsem s ním, tak se mi po něm stýská. Co mám dělat? Alex (jasně že se jmenuju jinak)

Mourrisonova poradna