Jak zaujmout kluka, aby si mě všiml, i když má rád jinou?

Ahoj, jsem holka (12 let), líbí se mi kluk o 3 měsíce starší, což není moc, chodí se mnou do třídy a docela se mi líbí, ale myslím, že má rád jinou, vím, že je to moje první opravdová láska, protože pořád na něj myslím, zdají se mi o něm sny, a to nejhorší - kvůli němu i brečím, chci ho zaujmout, ale jsem hnusná, aspoň si to myslím, moje sebevědomí je téměř nulové, i když cvičím, pořád vážím 57 kilo a to mám 163cm, je to hrozné, nevíš, jak zhubnout? A jak s ním začít chodit? Nechci mu hned vyznat lásku, protože kdyby řekl ne, tak by mně to zničilo, jen ho chci donutit, aby o mě probudil zájem.

Odpověď

Milá anonymko,

gratuluji ti, je krásné se v životě poprvé opravdově zamilovat. Je pravda, že první láska často bolí, ale věř tomu, že na ni budeš vzpomínat celý život.

Jsi zamilovaná. Všechny příznaky, které popisuješ, tomu nasvědčují. Ptáš se mě, jak nejlépe a nejefektivněji zaujmout kluka. Je to docela jednoduché, začni se o něj zajímat - co rád dělá, o co má zájem, co ho baví, o čem si rád povídá a pak na to jeho téma si s ním zkus začít povídat. Člověk má rád, když se o něj druhý zajímá a když může o svých koníčcích povídat.

Je fajn, že cvičíš a staráš se o svoje tělo. Tvoje váha je v pořádku, navíc nemohu vědět, jaký máš v těle podíl tuku a jaký svalů. Svaly jsou totiž těžší než tuk. Takže velcí sportovci mohou být hubení, a přitom vážit hodně.

Držím ti palce, abys ho zaujala. A pokud ne, nevěš hlavu. Určitě na tebe čeká ten pravý, který tě bude mít rád takovou, jaká jsi. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Pořád se mi líbí, jak se toho zbavit?

Líbí se mi moje učitelka, přitom jsem holka... co mám dělat?

Sdílej

6. března 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna