Je normální, že se nechci líčit? Mám se ráda taková, jaká jsem!

Je normální, že se nechci líčit?

Ahoj Morrisone, tohle bude taková holčičí otázka tak snad budeš vědět. Některé holky kolem mě se už líčí, já ale nechci a ještě dlouho, anebo vůbec nebudu. Mám se ráda taková, jaká jsem a nenechám se ovlivňovat podle toho, jak to mají ostatní. Nikdo není dokonalý, ale nevidím důvod, proč to skrývat. Pořád jsem si nezvykla na opalovací krém na obličeji, je mi to opravdu nepříjemné. Jediný důvod, proč se v létě mažu, je, aby mě nespálilo slunce. Nedovedu si představit na sebe každý den patlat make-up (bez urážky pro ostatní holky, je to můj názor). Moje otázka zní, jestli jsem v tomhle výjimečná, nebo to je běžné. (Jak už jsem psala, tak ať je to jakkoli, stejně se líčit nechci). Díky.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti za moc krásný dopis, ze kterého cítím tvoje zdravé sebevědomí. Takové, které by ti mohl závidět i nejeden dospělý. Málokdo z nás se umíme přijmout, vážit si toho jací jsme a třeba být i na sebe zdravě pyšný.

Je úžasné, že se máš ráda taková, jaká jsi a nenecháš se ovlivňovat okolím. To dokáže opravdu málokdo z nás. I já jsem občas podlehl a oblékal se jako ostatní, zkusil jsem podobný účes, říkal věty jako ostatní a podobně.

Není nad to se najít a stát si pevně za svými zásadami. Je pravda, že jen moudrý člověk je během života dokáže měnit. Protože zkušenostmi a věkem získáváme větší nadhled. Takže – v tom, že se nechceš líčit a používat make-up, jsi výjimečná, ale v tom dobrém slova smyslu – že jsi moudrá a máš se ráda taková, jaká jsi. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď. Mourrison odpovídá postupně na všechny dotazy. Na každého se dostane!

Co mám dělat, když se nemám ráda a chci se chovat jako někdo jiný?

Je mi 12 let a pořád se neholím, je to normální?

Sdílej

16. března 2024

Bojím se učitele! Řve, ničí věci ve třídě a svádí to na nás

Bojím se našeho učitele na výtvarnou výchovu. Hrozně řve a nevím co ještě, když někdo namaluje něco špatně, tak se naštve a dává dokonce i pětky a nenechává nás si to namalovat podle nás. Jednou i rozrazil dveře, když někdo z naší třídy zlobil, promáčklo to trochu dveře, a když přišli učitelé z jiných tříd, řekl, že to byl někdo z nás a někoho náhodně vybral, když do třídy přijde někdo dospělý, tak se chová úplně normálně. Díky, Jakub, 12 let

Mám jít na gymnázium, když ještě nevím, čím chci být?

Dobrý den, (když se mě někdo zeptal, čím chci být, až vyrostu) od malička jsem chtěla být doktorkou, četla jsem si o těle, dívala se na seriály a celkově mě to bavilo. Poslední tři roky mě to ale hodně táhne k povoláním jako například: herečka, scénáristka, režisérka, pracovnice v zoo, a je toho ještě víc, nad čím zvažuju. Bylo období, kdy jsem chtěla být spisovatelkou (pořád mě baví psát, mám i deník, kde si často píšu zážitky), ale rodiče mi to s dobrým úmyslem vymluvili, že by ty knížky musely být hodně úspěšné, abych si takovou prací dobře vydělala atd. Pochopila jsem to hodně rychle a uvědomila jsem si, že vlastně ani nechci dělat práci, kde budu jenom sedět za stolem, ale chci být aktivní. Baví mě se hýbat a musela jsem si přiznat, že celý den v kanceláři by pro mě byl trest. Právě jsem v 8. třídě a příští rok budu psát přijímačky. Mám rozhodnuto, že bych chtěla jít na gymnázium. Nemám ještě vybrané povolání a za čtyři roky to můžu zase vidět jinýma očima. Navíc z gymnázia můžu jít téměř kamkoli. Mám ale strach o známky, už teď v 8. třídě bojuji s angličtinou a zeměpisem, kde mi vychází 3, i když se učím. Jinak mám známky 1 a 2. Vím, že gymnázium je něco jiného než základka, přece jenom je to střední škola a tím pádem je tam mnohem těžší učivo, myslíš, že kdybych dávala pozor a doma bych se pečlivě učila, stačilo by to na dobré známky, když už teď mám ze zeměpisu a angličtiny 3? Moc děkuji.

Kamarád je sprostý, dělá si srandu z tragédií a myslí si, že je frajer

Ahoj Mourissone, ve třídě mám kamaráda, který mluví strašně sprostě a nevhodně. Myslí si, že je frajer, jen protože říká furt sprostá slova a mně to vadí, protože se za něj jakožto kamarád cítím až nepříjemně. Dneska konkrétně zemřela spolužačce babička a místo toho, aby řekl větu typu ,,upřímná soustrast" nebo ,,odpočívej v pokoji", tak se jí ze „srandy" vysměje a řekne „tvoje bába byla stará jak naše fyzikářka a zaslouží už si to, akorát fyzikářka měla štěstí" nebo si DĚLÁ (přítomný čas) srandu ze střelby na FFUK. Já jsem s ním rozuzlil spolupráci, ale je mi ho celkem líto, protože je nejspíš psychicky v nepořádku a chtěl bych mu pomoc, ale nevím jak, protože každý na něj pohlíží jako na rebela, ale já když se s ním bavím, tak mi přijde, že je spíš ,,mimo" a ne rebel. Jak mu mám pomoci nebo jestli mu mám pomoci. Děkuji Karel, 13 let

Rodiče mě nutí dělat domácí práce předtím, než se můžu učit nebo odpočívat

Ahoj Mourrisone, potřebuju poradit, co mám dělat. 1. Vždy když přijdu domů a potřebuju si třeba lehnout nebo udělat úkoly, tak musím nejdřív: umýt nádobí, utřít ho, uklidit kuchyň atd. Ale moji sourozenci nic dělat nemusí. Když to řeknu rodičům, tak oni řeknou, že v mém věku taky všecko dělali, ale oni neměli odklad, takže nechodili do stejné třídy a neměli to tak těžké. 2. Moje kamarádka (říkejme jí třeba Klára) se teď baví mnohem víc se svojí bývalou nejlepší kamarádkou a na mě celkem kašle. Se mnou se začala bavit hned potom, co se ty dvě přestaly kamarádit. Připadám si jako náhradník, navíc nemám skoro žádný čas pro sebe. Prosím, poraď mi. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna