Kamarád se mi posmívá a shazuje mě před ostatními

Ahoj Mourrisone, mám kamaráda (11), co se mi posmívá a shazuje mě před ostatními, přijde mi, že na mě žárlí, protože mi jdou víc sporty a ve třídě jsem oblíbenější než on, a další věci. Přijde mi, že má malé sebevědomí, protože se pořád vytahuje za normální věci. Také je podle mě závislý na mobilu, počítači a na PS5, co dostal k Vánocům. Je hypersenzitivní nebo něco takového. K ostatním se taky nechová moc hezky, ale ke mně se chová nejhůř. Nejvíc se mi posmívá na kurzu angličtiny, kam spolu chodíme 4 měsíce. Taky je líný. Oba se chceme hlásit na gympl a jemu jde učení mnohem líp než mně, ale je líný se učit na přijímačky. Taky v pohodě nepřijde na tu angličtinu (půlrok za 6000 Kč). Říkal to mně a našemu kamarádovi (ten už ho taky nemá moc rád), ale stejně se s ním baví, vím to, protože jsme se o tom bavili (prý na to zapomněl). Taky je podle mě ctižádostivý. Přijde mi, že v tom sporu jsem silnější já. Co mám dělat? Nevidím na něm žádné dobré stránky a už se s ním nechci kamarádit. Anonym (11)

Odpověď

Milý anonyme,

děkuju ti za hodně otevřený dopis. Abych pravdu řekl, tak jsem z něho trochu rozpačitý. Protože nejjednodušší moje odpověď by byla, že když na svém kamarádovi nevidíš žádné dobré stránky, tak přeci není nic jednoduššího, než s ním přestat kamarádit. Mám ale trochu pocit, že ti tvůj kamarád přeci jenom není lhostejný.

Píšeš, že má malé sebevědomí a že na tebe žárlí, protože ty jsi oblíbenější, a ještě ke všemu lepší ve sportu. Co mu takhle nabídnout pomocnou ruku? Začni si ho víc všímat, vezmi ho do party, podpoř ho ve sportu (třeba při tělocviku) a zkus se o něj víc zajímat. Říkáš, že je hypersenzitivní, takže by si toho mohl rychle všimnout a reagovat na změnu tvého chování.

Tohle jsou moje rady v případě, že ti na něm záleží. Pokud je ti ale upřímně lhostejný a nic seti na něm nelíbí, bude lepší, když s ním přestaneš kamarádit. Kamarádství nás má naplňovat, a ne otravovat. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Kámoška je fajn, ale máme úplně jiné názory a uráží mě...

Proč chtějí být všichni COOL a drsní?

Sdílej

30. března 2024

Proč máme mít pořád z něčeho strach a svět je teď tak složitý?

Ahoj Mourrisone, možná si budeš myslet, že to moc hrotím, ale já si myslím, že je teď taková děsně divná doba. Pořád se něco děje a pořád máme mít z něčeho strach - z války na Ukrajině, z americkýho prezidenta, z umělé inteligence, že nebudou důchody a já nevím co ještě. Co si o tom myslíš, co máme dělat my, co chodíme zatím na základku? Alois (13 let)

Kvůli útokům na českých školách se tam teď bojím chodit

Ahoj Mourrisone, můžu se ti k něčemu přiznat? Nechce se mi to říkat klukům ve škole, ani rodičům, ale bojím se teď chodit do školy. Skoro každý týden slyším ve zprávách, že se tam něco stalo, buď u nás v republice nebo ve světě. Chtěl bych se radši učit doma. Poraď mi prosím, jak se mám přestat bát.

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Ahoj Mourissone, mám furt černé svědomí o věcech, které byly už tak před pěti lety. Například jsem byl na prvním stupni šprt a myslel jsem si, že to je dobře, protože tenkrát jsem prostě nevěděl, že to je špatně. Pak mi jednou v osmi letech na mé narozeninové oslavě vlepil kámoš pořádnou facku, až jsem z toho spadl. A potom jsem nechtěl na jeho oslavě hrát NerfBitvu a místo toho jsme hráli hru na království. Místo toho, aby byl král oslavenec, tak jsem byl král. Oni s tím souhlasili, ale dnes mě obviňují, že jsem jim přeorganizovával oslavu. Taky jsem občas chtěl prostě hrát jinou hru i ve škole, a i když mi to nikdo nevyčítá (a i s tím všichni souhlasili), tak si myslím, že jsem strašnej přeorganizovávač. Zkrátka moje otázka působí v tom, že i když mi rodiče a okolí říkají, že mě mají rádi, že jsem hodnej a šikovnej, tak stejně si myslím, že já jsem strašně zlej.

Jak být zase šťastný?

Ahoj Mourrisone, před nějakou dobou jsem byl tak nějak šťastný, a to docela dlouho, asi měsíc. Byl jsem rád, veselý a plný optimismu a radosti. Nevím z čeho – vůbec nic se nezměnilo ani neudálo, nic jsem nezískal a nic špatného se nevytratilo. Já jsem byl ale z ničeho nic i tak šťastný. Necítil jsem se prostě normálně jen s dobrou náladou, ale vyloženě šťastně. Přisuzuju to tomu, že nejspíš v jednom předmětu jsem odprezentoval projekt a asi ze mě odpadl stres. Nemyslím si, že je to ono, protože jsem vůbec ve stresu nebyl. :D A před tím, než jsme dostali zadání, jsem šťastný nebyl, takže těžko říct, co mělo ten vliv. Ten pocit se ze mě vytratil, i když se opět nic nenormálního nestalo. Dost mě to mrzí, protože to bylo fajn. Teď jsem opět na spíš negativní vlně a přijde mi to jako škoda. Když vím, že ten pocit někde byl, a nebylo to chvilkové nadšení, když to mělo tak dlouhodobé trvání, chci ten pocit zpátky, ale nějak se tam nemohu dostat. Rozumím, že je téměř nemožné mi takhle poradit z jedné zprávy, když mě ani neznáš. Možná spíš, než pro radu jsem sem přišel to někomu napsat, někomu se svěřit. I když to možná zní zvláštně ve světě plném problémů (a já sám bych se tomuhle příspěvku dřív smál), trápí mě to. Zdraví anonym a pravidelný čtenář v jedné osobě. :)

Mourrisonova poradna