Střední škola nás rozdělí, co budu dělat, když budu sám?

Ahoj Mourrisone :), už delší dobu se mi líbí kamarádka, ona mě bere za nejlepšího kamaráda. Má kluka z Prahy, my bydlíme v okolí Klatov, cca 100 km od Prahy. Vídá ho jen o víkendu, takže buď jednou, dvakrát za týden. Někdy dokonce za 14 dní. Skoro každého setkání s ním se ´´bojí´´, že se něco pokazí a už nevím, co mám dělat. Jsem z 9. třídy, ona chodí se mnou do třídy, ale za chvíli půjdeme každý svou cestou a já nevím, co potom budu dělat „sám". Předem ti děkuji za odpověď. :-)

Odpověď

Milý anonyme,

abych pravdu řekl, tak jsem zas tak moc nepochopil, co tě víc trápí. Jestli to, že tvoje vysněná holka má kluka z Prahy, anebo to, že vás jako kamarády může střední škola rozdělit.

Z první části dopisu jsem vyrozuměl, že ti není lhostejné, že se tvoje kamarádka trápí. Nejvíc jí pomůžeš tím, že ji vyslechneš, kdykoli bude potřeba, anebo i poradíš, kdykoli poprosí o radu nebo tvůj názor. Nic jiného v tuto chvíli opravdu nemůžeš udělat – je jen a jen na ní, jak bude její vztah s klukem z Prahy pokračovat.

V druhé části dopisu píšeš, že se bojíš zůstat „sám“, bez kamarádky, když se po základní škole rozejdete do různých škol. Ale to přeci vůbec nemusí vadit, když budete každý v jiné škole. Naopak – budete si vzácnější, a o to víc si budete mít o čem povídat. A kdo ví, třeba právě potom zjistí, že je jí s tebou lépe než s klukem z Prahy. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jsem extrémně zamilovaná a mám divnej pocit u srdce

Bojím se jít do školy! Zjistili, že se mi líbí jeden kluk

Sdílej

9. dubna 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna