Jak mu mám říct, že se mi líbí?

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych prosím s něčím poradit. Už více než půl roku se mi líbí jeden kluk, pořád na něj nemůžu přestat myslet a když ho vidím, rozbuší se mi srdce a jsem nervózní. Chodí se mnou do sboru a známe se už hodně dlouho, ale já se bojím mu to říct. Mě je 16, on je o půl roku starší než já. Někdy se na mě dívá a pak uhne pohledem a jednou mě doprovodil domů (končíme ve sboru pozdě večer a už byla tma). Myslíš, že se mu taky líbím? A jak mu to mám říct? I když je mi 16, nemám s tímhle vůbec žádné zkušenosti a mám strach, abychom se pak třeba nepohádali nebo něco takového. Vím, že je to trochu chaotické . Díky za odpověď, Mary 16 let

Odpověď

Ahoj Mary,

podle toho, jak popisuješ svůj stav – jak se cítíš a co cítíš – si troufnu říct, že jsi zamilovaná. A to je krásné. Každého člověka potká první zamilovanost v různém věku – někoho ve dvanácti, druhého v patnácti a dalšího třeba až ve dvaceti letech.

Sama sis všimla, že se na tebe občas dívá, a tak i sama určitě vnímáš, co asi jeho pohled znamená. Myslím si, že mu hned nemusíš říkat, že se ti líbí, ale můžeš se o něj začít víc zajímat. Například co ho kromě zpěvu ve sboru zajímá.

Je fajn, že už jeden koníček máte společný, tudíž máte už jedno společné téma k hovoru. No, a když si ještě o něm zjistíš, co ho jiného baví a těší, hned se ho na to můžeš nenápadně zeptat. Člověk rád mluví o sobě, o svých zálibách a je potěšený, když se o něj druzí zajímají. Podle vaší vzájemné interakce poznáš, jestli tě bere jen jako výbornou kamarádku, anebo cítí něco víc. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Líbí se mi holka ve třídě, ale bojím se jí to říct

Líbí se mi spolužačka a nevím, co s tím... Co když mě odmítne?

Sdílej

15. dubna 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna