Nechci se pořád hádat s mamkou, ale nedá se to zastavit. Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone. Dneska jsem se pohádal s mamkou a vlastně nevím proč. Přišel jsem domů ze zápasu a moje mamka se zeptala, jestli jsem hrál na zápase. Byl to těžký zápas a tak jsem nehrál a řekl jsem jí to. Poté jsem odešel nahoru a pustil si mobil. Moje mamka mi ho hned zablokovala a řekla, že jsem dneska nic nedělal. Byl jsem naštvaný, a tak potom jsem šel na večeři, kde jsem se s ní hádal o tom, proč mi ho zablokovala a že si chci odpočinout aspoň na pět minut. Potom jsem nechtěně upustil jídlo a moje sestra byla nepříjemná, tak jsem na ní vyjel a moje mamka na mě vystartovala. Pak jsme se hádali, řekla mi, že nebudu mít večeři a já jsem teď smutný, mám vykřičené hlasivky a hledám důvod, proč byla na mě nepříjemná, když já na ni nebyl. Já se s maminkou nechci hádat, mám ji rád, ale teď se hádáme čím dál tím víc často a intenzivněji. Jsem smutný a nechci se s mamkou hádat, mám ji rád. Pomůžeš mi prosím, chci mít pohodový vztah. Vojta, 12 let

Odpověď

Ahoj Vojto,

z tvého dopisu cítím, že máš maminku hodně rád a že ti záleží na vašem vztahu. A to je moc hezké. Nejvíce nedorozumění mezi lidmi vzniká tehdy, když spolu dostatečně a srozumitelně nekomunikují, útočí na sebe a nejsou schopni vyslechnout jeden druhého.

Podle toho, co píšeš, si myslím, že mezi vámi vzniklo nedorozumění – ty jsi mohl být naštvaný, že jsi nehrál a maminka zase mohla mít pocit, že když jsi nehrál, nemáš být z čeho unavený. Zamotali jste se a pak byla hádka.

Každý z nás máme právo být občas naštvaný, nepříjemný, podrážděný. V takové chvíli je nejlepší říct – omlouvám se, nemám náladu, jdu si zalézt na chvilku do pokoje. A když nám někdo něco podobného řekne – máme to respektovat.

Vždycky, když ti nebude jasné maminky chování, v klidu se zeptej – jak to myslí, proč to říká a podobně. Hlavně ale v klidu a slušným tónem. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Maminka mě zbije, když nesním svačinu

Nemůžu nosit oblečení, které chci, máma mi to zakazuje

Sdílej

26. dubna 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna