Mám starost o mojí kámošku

Zdravím, nepíšu sice můj problém, ale mám tak trochu starost o mojí kámošku (na začátek upozorňuji, že na SŠ jdeme až příští rok). Kamarádce moc učení nejde, ne v tom smyslu, že by na to kašlala, ale moc jí to zkrátka nejde, já se třeba na učivo ani nekouknu a dostanu plný počet bodů, zatímco ona se učí třeba 3 hodiny a stejně dostane za tři. Holka je to trpělivá, ale v tomhle ji osud moc nepřeje. Asi to už tak mají v rodině, všichni z její rodiny jsou vyučení (např. zedník, švadlena atd.). Její rodiče jí právě proto doporučují učební obor. Kámoška má ale za to opravdu velký talent na sport. Je v něm opravdu dobrá a baví ji, někdy mu dává i přednost před školou. (I v tomhle se lišíme, protože mě škola baví a upřednostňuji ji.) Proto si vybrala obor sportovní masér, protože chtěla dělat něco se sportem. Já ji v tom podporuji, i když si nemyslím, že jsou učební obory tak dobré (Moji rodiče jsou vysokoškoláci a budu se hlásit na gymnázium, myslíš, že záleží i na tom co studovali její rodiče?). No a já mám právě obavy z toho, že mi přijde, že sportovní masér má blíže k lékařství než ke sportu a taky se při tomto oboru přeci jenom sportu moc věnovat nebude. Taky řekla, že jí baví tvořit a pracovat se dřevem, tak bych jí doporučila třeba tesařinu, designérku v reklamě, anebo třeba s tím sportem jezdec a chovatel koní. Navíc lékařství nebo biologie člověka atd. ji vůbec nebaví. Nevím, co všechno za obory tam ještě je, ale bojím se, aby třeba hned ze začátku nezjistila, že ji to nebaví a nelitovala toho. Nechci jí do toho kecat, ale bojím se, aby nebyla v životě smutná a nedělala práci, co ji nebaví. :-( Promiň za dlouhý dopis, anonymka.

Odpověď

Milá anonymko,

z tvého dopisu je zřejmé, jak moc ti na tvé kamarádce záleží. Docela by mě zajímalo, jestli i ona si dělá se svým budoucím studiem a povoláním takovou hlavu jako ty. Někdy se nám občas stává, že přebíráme odpovědnost za druhé (a oni to přitom vnímají a cítí jinak).

Máš pravdu, že ve většině případů si rodiče - vysokoškoláci přejí, aby i jejich děti studovaly (nejlépe vysokou školu). Naproti tomu rodiče, kteří se našli v řemeslu, by byli rádi, kdyby v něm pokračovaly i jejich děti.

Ze všeho nejdůležitější je, co chce, a nechce tvoje kamarádka. A jediné, co můžeš pro ni udělat, je, že ji budeš v jejím rozhodnutí podporovat, popřípadě jí můžeš i pomoct. Píšeš, že tobě jde, na rozdíl od ní, učení zlehka. Tak jí můžeš nabídnout pomoc a připravit ji na vysněnou školu. Bude to od tebe moc hezké. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Připadám si jako backup friend a nevím, komu můžu důvěřovat

Nutí mě na biologickou olympiády, takže jsem ve stresu!

Sdílej

6. května 2024

Jsem extrémně zamilovaná a mám divnej pocit u srdce

Ahoj, už skoro rok a půl jsem extrémně zamilovaná do jednoho kluka ze třídy. Pořád na něj myslím a ve škole na něj koukám. A on na mě občas taky:). Když je nemocnej, tak mi píše o úkoly. Ví, že se mi líbí - napsala jsem mu jednou přes WhatsApp zprávu, která přímo vypalovala do očí, že se mi líbí. Říkal, že mu táta kontroluje konverzace na mobilu, ať mu radši nepíšu, když to není nutné. Pořád se mi o něm zdá a mám takovej divnej pocit u srdce. Nevím co s tím. Jak na něj promluvit v realitě? Úplně mě to pomátlo - ve škole se mi zhoršily známky a učitelka vyhrožuje, že mě rozsadí s mojí nejlepší kamarádkou. Ale vždycky, když se na něj kouknu, tak mě zalije silný pocit štěstí a na chvíli zapomenu na všechny svoje problémy. Ve snech si představuju i společnou budoucnost. Fakt nevím co s tím. Táta si ze mě pořád utahuje, protože mu ségra řekla, že se mi ten kluk líbí. Poradíš mi? Terka 13 let

Máme moc náročnou učitelku a jsme z ní ve stresu!

Ahoj Mourrisone, potřebuji poradit ohledně jedné učitelky. U ní je běžné, že nám dává na učení na testy klidně i přes 20 stránek, což mi přijde docela hodně, ale dokážu se na to naučit, tak mi to zas tak nevadí. Jenže nedávno nám zadala za úkol, že se máme do příští hodiny (!) která byla hned druhý den (!) naučit 20 stránek. Když to další den s námi opakovala, tak byla naštvaná, že to neumíme (přitom nám na to dala hrozně málo času). Řekla, že od další hodiny bude zkoušet a že nám občas dá i nějakou neohlášenou písemku. Nespecifikovala, z čeho přesně by nám ty písemky dávala, takže bychom se museli učit, všechno co jsme v poslední době probírali a to je až nějakých 60 stránek. Docela mi to vadí, myslím si, že není chyba v nás, že bychom to neuměli, ale v ní, že toho po nás chce tak strašně moc. Nechci strávit každý den 3 hodiny učením se jejího předmětu a nechci každý den být ve stresu, co kdyby nám dala dnes test. Můžeš mi poradit, co s tím mám dělat? Bohužel jen říct, že si myslím, že toho chce, po nás moc, by nestačilo, ona si stojí za tím, že to prostě musíme umět. Děkuji za odpověď, anonym

Je normální, že se nechci líčit?

Ahoj Morrisone, tohle bude taková holčičí otázka tak snad budeš vědět. Některé holky kolem mě se už líčí, já ale nechci a ještě dlouho, anebo vůbec nebudu. Mám se ráda taková, jaká jsem a nenechám se ovlivňovat podle toho, jak to mají ostatní. Nikdo není dokonalý, ale nevidím důvod, proč to skrývat. Pořád jsem si nezvykla na opalovací krém na obličeji, je mi to opravdu nepříjemné. Jediný důvod, proč se v létě mažu, je, aby mě nespálilo slunce. Nedovedu si představit na sebe každý den patlat make-up (bez urážky pro ostatní holky, je to můj názor). Moje otázka zní, jestli jsem v tomhle výjimečná, nebo to je běžné. (Jak už jsem psala, tak ať je to jakkoli, stejně se líčit nechci). Díky.

Mourrisonova poradna