Jak si mám vybrat školu podle toho, co mě baví?

Zdravím, na střední chci jít na gympl, ale ještě se rozhoduji co další 2 školy. Mám pár typů, co by mě bavilo a jeden z nich je umění (další např.: veterina, ekologie, ochrana osob a majetku, pedagogické lyceum atd.). Myslím, že by mě to bavilo, ráda čtu, věnuji se hudbě, animuji, kreslím a tak dále, no jenže problém je tu ten, že já jsem ani jediný rok nechodila na ZUŠ. No, chodila jsem dva roky na výtvarný kroužek, asi ve 3. -5. třídě a dva roky na klavír, ale jít s tímto k talentovým zkouškám by bylo zbytečné. Ani nemám moc velký talent. Konkrétně mě zaujaly obory animace a multimediální design. Myslíš, že kdybych se pro toto opravdu rozhodla, měla bych šanci se dostat z gymplu na VŠ s tímto zaměřením? Protože mezitím, co bych byla tam, by se zase posunuli hodně napřed. (Závěrem chci říct, že nemám nic proti gymplu a chtěla bych se na něj dostat.)

Odpověď

Milá anonymko,

máš asi pravdu, že dva roky výtvarného kroužku a dva roky hry na klavír není zrovna moc, ale i tak si myslím, že talentové zkoušky bys mohla zkusit. Třeba jim tu nepůjde o kvantitu toho, co umíš, ale jestli máš talent, se v hudební či výtvarné oblasti rozvíjet. Takže další dvě střední školy si zvol opravdu podle toho, jak moc tě lákají.

Ptáš se mě, jestli máš šanci se po gymnáziu dostat na obory typu animace nebo multimediální design. Samozřejmě že máš. Zvláště, když se o dané obory budeš během čtyřletého studia zajímat. Jak už jsem několikrát tady v poradně psal, gymnázium je opravdu nejlepší volba jako příprava na vysokou školu. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Je gymnázium opravdu tak těžké?

Mám do života velké plány, jakou si mám vybrat školu?

Sdílej

19. května 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna