Stala hrozně trapná věc a všechny jsem zklamala...

Dobrý den, včera se mi stala hrozně trapná věc a mám pocit, že jsem se nejen ztrapnila, ale zklamala nejen ostatní, ale hlavně sebe samu. Včera jsem měla koncert (hraju na klavír už šestým rokem a každý rok mám koncert, kde hraji před lidmi) a já to zkazila, ale naprosto. Byla jsem tak nervózní, že jsem hned ze začátku vynechala jeden tón a pak už se mi rozklepaly ruce a začala jsem vidět rozmazaně. No, asi si dokážete představit tu katastrofu (ale moji učitelka mě alespoň pochválila, že jsem to dohrála do konce a zahrála jsem i druhou skladbu, ale spíše to byla jen taková slabá útěcha). Každopádně jsem dohrála a sedla si na své místo. No, co Vám budu povídat, brečela jsem a navíc jsem musela tam být až do konce koncertu. Nechci se vymlouvat, ale už ráno mi bylo špatně a dneska jsem ani nešla do školy, protože mám teplotu a jsem nemocná a mám pocit, že kdybych byla zdravá, tak by se mi to povedlo (ale jak se říká, pozdě honit bycha). A pak tu jsou ještě věci, se kterými jsem se nikomu nesvěřila (protože ani nemám komu, byli tam moji rodiče a ty jsem hrozně zklamala a nemám žádné kamarády, se kterými bych si mohla povídat, natožpak se jim svěřit). Hrála tam i moje spolužačka, která pochází (na rozdíl ode mě) z hudební rodiny a je hrozně nadaná. Jí se to samo sebou povedlo a já jí to docela dost závidím, navíc si myslím, že to dneska rozkecá svým kamarádkám a já pak přijdu, a ony se mi budou smát, nebo budou mít hloupé narážky. A pak ještě jedna věc. Je mi 13 a mám docela těžké období. Nemám kamarády, jsem hodně malá (kvůli nějaké genetické vadě mám opožděný růst a tak trochu vývoj - 'moje dny' jsou pořád v nedohlednu a ještě pár let to tak nejspíš zůstane), mám křivé zuby, jsem šprt (no a to je moje prokletí i dar zároveň) a jedinou mojí zálibou je čtení. Spolužáci si mě moc nevšímají, jenom když potřebují pomoc s úkoly a učením, tak na to jsem jim dobrá. Mohl byste mi prosím poradit, jak se vyrovnat s tím fiaskem, které se stalo před plným sálem lidí, jak si najít kamarády a jak se celkově vyrovnává sama se sebou? Pokud ano, budu vám hrozně vděčná. Hana B.

Odpověď

Ahoj Hano B.,

děkuji ti moc za upřímný dopis, ve kterém umíš krásně a otevřeně popsat, jak se cítíš a co tě trápí. Málokdo by to uměl takto zformulovat a pojmenovat. Myslím si, že jsi na sebe příliš přísná a náročná.

Je úžasné, že se svým hraním na klavír koncertuješ (někdo hraje třeba deset let, ale nikdy by žádný koncert nezvládl), a to, že jsi před ním byla nervózní, je naprosto normální a v pořádku. Na tvé chybě se opravdu mohl podepsat tvůj zdravotní stav, anebo nervozita, ale to je teď přeci jedno. Ty jsi celou situaci ustála, a navíc jsi koncert dohrála do konce, takže si místo výčitek raději zatleskej. To by možná nezvládl kdejaký profesionál.

Být šprt? To nevadí!

Píšeš, že jsi šprt a že ráda čteš. Opět věci, na které bys měla být právem hrdá. Pravděpodobně budeš hodně studovat a někam to v životě dotáhneš. Neboj se, nespěchej, nebude ti třináct let pořád a jen co se dostaneš do světa dospělých a vyzrálých lidí, bude pro ně daleko důležitější, co umíš a jaká jsi, než jak vypadáš (navíc křivé zuby se dají v jakémkoli věku srovnat rovnátky).

Napiš si na papír vše, co je na tobě krásného – umíš poradit spolužákům, díky knihám máš velký přehled, ve škole máš dobré výsledky, hraješ na klavír a tak dále. Každé ráno se na papír podívej, svoje kvality si uvědom a buď na ně náležitě pyšná. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Stydím se jet se staršími kamarádkami na party na chatu. Mám nebo ne?

Jak mluvit s holkami?

Jak mluvit s holkami?

Sdílej
 
 

Mluvím hrozně potichu a neumím zakřičet!

Ahoj. Mám takový problém se svým hlasem. Už od mala mluvím hrozně potichu, prostě nedokážu mluvit pořádně nahlas a srozumitelně. Někteří lidi si na to stěžují, že mě pořádně neslyší. I když se snažím mluvit nahlas, tak se mi buď na konci věty rozklepe hlas nebo mi prostě nestačí dech. Vyhledávala jsem si návody, jak lépe ovládat svůj hlas a našla jsem nějaké cvičení, ale problém je, že u nás doma je všechno slyšet po celém domě, a rodiče nejsou moc často pryč, takže to ani nemůžu cvičit. Docela mě to trápí, protože to budu potřebovat i v kroužku, který dělám (karate), kde se už budu učit bojové výkřiky, ze kterých mám hrůzu. Doma si občas zkusím zakřičet (když jsou rodiče pryč), ale představa, že bych měla křičet před lidmi, mě děsí, protože třeba před sestrou ze mě vždycky vyjde nějaký nelidský zvuk, nebo se k tomu prostě nedokopu, ale když jsem sama, tak to docela jde. Nevím, co s tím. Moc děkuji předem za odpověď (13 let).

O nic se nezajímám, a tak nic nevím...

Ahoj, potřebovala bych asi poradit. Teď půjdu do osmé třídy na základce, a ještě vůbec nevím, kam pak jít na střední a hodně lidí v mém okolí už dávno ví. Nevím popravdě, kam jít, protože se o moc věcí nezajímám. Nevím, co bych chtěla dělat za povolání v budoucnu, nevím prostě nic... No, jen mě napadlo, že bych ráda napsala knihu nebo tak a stala se spisovatelkou. Protože docela dobře píšu slohovky, ale zase je rozdíl napsat slohovku a celou knihu. A taky mě baví kreslení, ale to my moc nejde, takže vážně nevím, kam mám jít. Taky by mě bavilo herectví, ale myslím, že to bych vážně nezvládla. Největší šance je asi to spisovatelství. Moc chytrá nejsem, takže gymnázium asi ne. No prostě nevím, nemáš nějaký tip? Dík, holka 13

Dělají se mi hnusné fialové jizvy, co s nimi mám dělat?

Ahoj Mourrisone, asi před půl rokem se mi začaly dělat na bocích a taky na břiše takový fialový jizvy. Jsou hnusný a já nevím, co s nima mám dělat. To už je budu mít pořád?

Mám tu brigádu risknout? Ještě mi nebylo 15...

Ahoj Mourrisone, v září mi bude patnáct a už teď o prázdninách bych chtěl jít na brigádu. Táty kamarád mi nabídnul, že u něho v hospodě můžu mýt nádobí. Vím, že se smí pracovat až od patnácti. Takže bych se chtěl zeptat, jestli bych z toho mohl mít nějaký průšvih.

Bojím se říct tátovi , že jdu k psycholožce... mám?

Ahoj Mourrisone, ve škole mě paní učitelka poradila, že bych si měla jít popovídat se školní psycholožkou. Nejdřív jsem se hrozně styděla (že se mi budou holky ve třídě smát), ale pak jsem si řekla proč ne. A teď se to hrozně bojím říct tátovi, protože ten tvrdí, že jsem divná (protože někdy brečím a vůbec nevím proč). Mám mu to tedy říkat?

První noc na novém místě nemůžu spát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, mám takový problém, že když někam přijedu na několik dní, tak první noc nespím. Je to hrozně nepříjemný, protože jsem pak unavená. A je to taky blbý, když jedeme třeba jen na výlet s jedním přespáním. Poradil bys mi co s tím? Dík, Katka

Brácha je pořád na mobilu a já ho nezajímám!

Ahoj Mourrisone, už nějakou dobu mě trápí, že brácha je pořád na mobilu. Každou chvíli se chlubí s novým scóre anebo mi ukazuje novou hru a chce, ať si ji také stáhnu. Já mám stáhnuté dvě hry (Minecraft a jednu na mobilu), ale zahraju si je jen občas na zábavu. Do školy i zpět jezdíme autobusem, většinou to je tak, že se dívám z okna a přemýšlím a brácha sedí vedle mě a hraje. Často mu říkám, že bych si s ním chtěla povídat, zahrát si něco, nebo spolu prostě jen trávit čas. Jakkoli, jen ne na mobilu :-(.  Bráchovi je 11, za pár dní už 12 a mě 14, to není moc velký rozdíl - navíc povahu máme skoro stejnou a s bráchou je mi hrozně fajn:-). Prosím poraď, zkoušela jsem se bráchovi vysvětlit, že bych s ním chtěla trávit více času, dokonce jsem mu i navrhovala, že bychom mohli zkusit hru, kdo vydrží déle bez mobilu. Kdyby se na mobilu učil nebo vyplňoval věci do školy, tak to naprosto chápu, jenže on tam jen pořád hraje a hraje. Také se mi v hlavě ozývá, že příští rok už budu v deváté třídě, a pak už se možná uvidíme jen doma, takže si chci tento rok užít naplno a využít toho, že spolu chodíme na stejnou základní školu. Už předem moooc děkuji, budu ráda za jakoukoli radu, Verča, 14 let.

Prosím poraď: Pomluvil jsem jednu holku a teď mi to vrací

Ahoj Mourrisone, potřebuji poradit. Jsem první rok v nové škole. Učím se dobře a na jednu spolužačku jsem na školní exkurzi promluvil. Od té doby mě začala s jejími kamarádkami řešit. Třeba, napsal jsem test nejlépe ze třídy a ona přitom říkala ostatním spolužačkám, jak je možný, že mám lepší známky než ona, nebo jsem byl zkoušen spolu s ostatními, kdo chyběli, jako jediný jsem dostal jedničku a ostatní blbou známku a po hodině za mnou utíkala, aby mi řekla pochvalu. A po nějaké době přede mnou pořád utíká, jako že pospíchá a pak po pár metrech jde zase pomalu, poraď mi prosím. Karel z Ostravy.

Mám problém a stydím se: Každé ráno to málem nestihnu na záchod!

Milý Mourrisone, mám takový problém, se kterým si nevím rady a stydím se ho někomu říct. Skoro každé ráno, když jdu do školy, tak sotva dojdu, protože se mi chce hrozně na záchod (na velkou), a pak ještě tak třikrát a mám průjem. Vadí mi to, co mám dělat?

Trápí mě, jak se chovají moji spolužáci... co s tím?

Ahoj Mourrisone, už delší dobu mě trápí, jak se k sobě, a i ke mně chovají spolužáci ve třídě. Pořád se pomlouvají, dělají naschvály anebo spolu nemluví. Můžu s tím něco udělat? Díky, Vendula