Jak se stát kriminalistou?

Ahoj Mourrisone, když jsem se koukala, jaké obory středních škol máme v našem městě, tak mě neskutečně zaujala bezpečnostně právní činnost. Na tomto oboru se mi líbí ta akčnost, že se tam vyučuje hodně TV a ještě k tomu sebeobrana a takové věci (taky tam člověk během 4 let absolvuje vodácký kurz, parašutistický, lyžařský, cyklistický, střelecký). Dále to zkoumání, otisky prstů, jak dopadnout pachatele a tak dál. Mají tam předměty jako: kriminalistika, kriminologie, aplikovaná psychologie, sebeobrana, bezpečnostní činnost, speciální TV, právo a ještě další. Taky to školu máme od domu 2 minuty. Akorát problém je ten, že tam je školné 20 000 ročně neboli 10 000 za 1 pololetí. Naše rodina je na tom finančně hodně dobře, takže bychom to zvládali, ale často rádi jezdíme na výlety (třeba letos na tři týdny přes Itálii, Chorvatsko a Španělsko ale i o každých týdenních prázdninách atd.) A toto bychom museli omezit. Navíc se bojím, že by mě tam rodiče nechtěli pustit ze dvou důvodů, a to že už jsem vystřídala plno kroužků, takže by mohli mít pocit, že mi to nevydrží dlouho. A za druhé že jsem na prvním stupni byla neuvěřitelně tichá a kolikrát jsem brečela, když jsem měla něco říct, to už je sice pryč, ale mohli by mít pocit, že to není dobrý obor pro tak "zamlklou holku". Prosím poraď, ještě jsem to nikomu neřekla, že tam chci. Ale chystám se, tak bych byla ráda za nějaké rady, třeba jestli s tím počkat, anebo to říct už teď a když si za tím budu stát i po celou devítku tak uvidí, že tam vážně chci? Anebo třeba co dělat, aby jim nepřišlo, že to není ten "pravý" obor? Díky mooooooc, opravdu teď radu potřebuji. Anonymka

Odpověď

Milá anonymko,

děkuju ti za otevřený dopis a důvěru, se kterou se na mě obracíš. Je moc dobře, že o svém budoucím povolání přemýšlíš. Není nic krásnějšího, než když práce člověka baví a těší. Koneckonců, stráví v ní skoro jednu třetinu svého života.

Kriminalistika je opravdu moc zajímavý obor. Také by mě lákal. Pokud je na tom vaše rodina finančně dobře, jak píšeš, tak 20 000 za rok se dá zvládnout.

Máš ale pravdu, že bys měla být o škole plně přesvědčena, aby i rodiče měli z investovaných peněz radost. Být tebou, zkusil bych určitě navštívit školu v rámci Dnů otevřených dveří. A taky bych se zkusila spojit s nějakou služebnou, kde by sis o práci mohla s někým popovídat. Uvidíš, jaký získáš názor.

Kdybys náhodou neměla úplně jasno, vůbec by nevadilo, kdybys šla na gymnázium a kriminalistiku studovala potom na vysoké škole. Získáš tak alespoň čtyři roky, aby sis ujasnila, co chceš v životě dělat. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jak si mám vybrat školu podle toho, co mě baví?

Na jakou výšku mám jít z gymplu?

Sdílej

22. května 2024

Slepuju si modely. Jsem divný nebo opožděný?

Ahoj Mourrisone, potřeboval bych se s tebou o něčem poradit. Jsem úplně jiný než ostatní kluci. Skoro všechny ve třídě baví fotbal nebo hokej, počítačový hry a taky už i mají holky. Já jsem nejraději doma a slepuju si modely. Myslíš, že jsem nějakej divnej nebo opožděnej? Dík, Jonáš (13 let)

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Mourrisonova poradna