Je mi 14 a pořád mám v noci strach, co mám dělat, ať se nebojím?

Je mi 14 a pořád mám v noci strach, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, obracím se na tebe s mým problémem. V noci mám strach, a to i z naprosto neškodných věcí jako je obrys židle ve tmě. Když jsem sama večer v koupelně, tak si představuji, kdo by mohl stát za dveřmi, i když vím, že je to nesmysl a máme hodně dobře zabezpečený dům. V noci, když usínám, tak mám strach se otočit čelem ke zdi, protože moje fantazie si začne vymýšlet, co je za mými zády a taky mám strach, že mě někdo sleduje, myslím, že se to přímo nějak jmenuje. I když vím, že můžu být naprosto v klidu. Přes den se ale ráda někdy kouknu na strašidelný příběh či film. Navíc je mi už 14! Cítím se celkem trapně, že se v tolika letech ještě pořád cítím ve tmě špatně. Prosím, poraď mi, jak se tohoto strachu můžu zbavit. Tuším, že mi asi poradíš se na ty filmy a příběhy nedívat, ale... jak si pomoct, aby mě to přes den nelákalo? A je normální, že se ještě v tolika letech bojím? Díky moc, Vera.

Odpověď

Ahoj Vero,

děkuji ti za upřímnost, se kterou ses na mě obrátila. Můžu tě upozornit, že určitě nejsi jediná ve svém věku, kdo se občas v noci bojí (a tím myslím i kluky). Zvláště pokud máš bujnou fantazii. I my dospělí máme někdy ve tmě strach, zvláště když si představíme, že za rohem stojí někdo, kdo by nám chtěl ublížit. Anebo se sami nacházíme v neznámém prostředí - je to normální obrana organismu.

Máš pravdu, že jako první ti poradím se nedívat na horory nebo strašidelné filmy. Obzvlášť ne večer nebo v podvečer. Místo toho bys mohla před spaním číst nebo poslouchat něco romantického, uklidňujícího. Tvůj mozek tak alespoň nebude v noci zpracovávat děsivé vzpomínky, které jsi viděla nebo zažila během dne.

Když usínáš, přemýšlej o něčem pěkném (třeba co jsi v ten den viděla a zažila), anebo se v mysli procházej po známých - tobě milých místech. Zkrátka odváděj svoji pozornost od strachu. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Bojím se rakoviny, co mám dělat..?

Mám divný pocit a vytrácí se ze mě radost

Sdílej

24. května 2024

Problém ve škole: Učitelé mi zadávají skupinovou práci s pětkaři

Ahoj Mourrisone, chtěla bych, abys mi poradil s problémem ve škole.... Víš, naši učitelé milují skupinové práce, a proto nám je často zadávají. Ale jelikož mě považují za jedničkářku, tak mě pořád dávají s pětkaři, abych jim nejspíš vylepšila známku, protože oni by určitě dostali za 5. Vadí mi to, jelikož ti pětkaři nechtějí pracovat, a mně se pracuje velice nepříjemně, protože buď všechno udělám sama, nebo to pokazí oni. Nakonec sice nedostaneme pětku, díky mě, ale horší známku např. 3 skoro vždycky. Klára

Mám divný pocit, že si musím všechno nějak zasloužit... Co s tím?

Ahoj Mourrisone, nevím, jak je to možný, ale mám takový divný pocity. Furt se někomu omlouvám, neříkám, co si myslím, protože si myslím, že mě pak nikdo nebude mít rád anebo mě nebude brát. Někdy mi to nevadí, ale někdy se cítím na nic, tak divně, jako že si musím všechno nějak odpracovat. Je to možný?

Líbí se mi. Mám mu napsat, nebo to říct osobně?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat - jak říct klukovi, že se mi líbí? Bydlíme celkem daleko, někdy se vídáme, v létě třeba jezdíme do campu a na podzim na chatu, ale stejně drtivou část roku trávíme jinde. Píšeme si, řekla bych dost často, téměř denně a to i více než hodinu. Mám pocit, že se mu možná také líbím, chová se ke mně opravdu hezky, jenže nemám srovnání, jelikož vím, jen jak se chová k ségře. Ale píše mi omluvné zprávy, pamatuje si maličkosti, máme stejný smysl pro humor, píše první (i já, ale chápete...), takže - šance tam určitě je. Chci mu to říct, jelikož se mi líbí už dost dlouho a cítím se špatně to neříct. Ale nevím kdy a jak, bojím se. Bojím se reakce, navíc o tom neví ani rodiče. Poradíte mi prosím, jak mu to říci? A asi bude lepší počkat, až se uvidíme naživo, že? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Mourrisonova poradna